Esej
Vím, že klasický tip eseje vypadá rozhodně jinak, ale já mám zapotřebí vypustit z hlavy své myšlenky touto formou. „a basta!“
V první řadě by bylo celkem zajímavé rozvést otázku proč zrovna náboženství. Na toto téma bychom mohli polemizovat dokud bude tento svět světem. Těžko říci, ale důvodů existuje samozřejmě mnoho. Nejen to, že se s touto otázkou setkáváme dé facto denno denně, ale ona si nás sama vyhledá, když je to nejvíc zapotřebí. Především nemůžeme ani ovlivnit, kdy se tak stane či nestane. Jedno je jisté, čím více dospíváme a náš rozum dozrává, tím více se střetáváme s něčím mimo nás - a to s vírou. Protože víme a tušíme, že něco je. Něco existuje nad námi a my si nedokážeme říci co, proč a jak. Nějaká vyšší nepopsatelná energie, jež se nedá pochopit lidským rozumem. Většina lidí se především ubírá k náboženství, až ve chvílích v životě nejtěžších. Je to celkem i logické, když už člověku nezbude nic o co by se mohl opřít a dostane se na nejkrajnější rozcestí, ze kterého je návrat pochybný, jeho naděje se začne směrovat k otázce Boha. Ačkoli onen člověk doposud zastával ateistické názory, ve chvílích propadenému zoufalství je i pochopitelný tento náboženský synkretismus. Ale zase na druhou stranu, nechtěla bych říci najednou se obrátit k bohu, že by to bylo něco špatného, ovšem to bývá už většinou pozdě, ale i z morálního a etického hlediska s tím moc nesouhlasím. Celý život si žít jako bohém, spoustu věcí a lidí šidit a podrážet a ve chvíli, kdy jde do tuhého spoléhat, že najednou Bůh začne existovat kvůli nám a naší neomalenosti, to je dost nízké a bezduché. Nebudu nikoho soudit, každý si udělá obrázek svůj, že? Co Já a náboženství?
Mě osobně se dotýká velmi. Nejsem ateista ani agnostik, nejsem asi přívrženec konkrétního náboženství. Dalo by se říci, že spíše věřím v „přírodu“. Kouzlo a jedinečnou nezaměnitelnost, její krásu a dokonalost. Dodává energii a vlastní prostor. Nikomu nic nevnucuje, nedává žádné příkazy, žádné modlitby ani náboženské rituály či podobně. Je všude kolem nás a bez ní bychom umřeli. Vzešli jsme z ní. Pod pojmem „příroda“ si také představím nekonečnost vesmíru. Životodárná, nepopsatelná entita, ze které vše vzešlo. Nad tímto by byla filosofická debata také podobně nekonečná a o tom snad jindy.
Nicméně proč příroda, náboženství a šintoismus? Jak to s tím může souviset? Velmi jednoduše. Kdo přečet mé předešlé příspěvky jistě brzy pochopí. Náš blog se samozřejmě zabývá východním náboženstvím mimo jiné, a mé zvolené téma se týká právě šintoismu. Než jsem se pustila do psaní samotného na téma šintoismus, tak nemohu tvrdit, že bych spora nic o tomto nevěděla. Na druhou stranu, jsem se ale pořádně přiučila a pochopila jisté – nové souvislosti. Čím více se dozvídám, tím více mě také šintoismus zajímá. S přírodou souvisí především. Neb je to vlastně víra založená výhradně na přírodě a jejích aspektech. Jak jsem říkala o volnosti a svobodě, tak to samé nacházíme zajisté i v tomto náboženství. Není zde konkrétní vidina Boha. Samotné božství se zde totiž soustřeďuje do posvátných duchů – do tzv. kami, o kterých jsem se celkem podrobně zmínila v jiném příspěvku. Tato posvátná fluida, se mohou a převážně se vyskytují ve stromech, v oněch posvátných horách Japonska jako je Fuji. Dokonce i ve vodách mohou být spatřeny. Dá se říci v čemkoliv, co je spojené a vzešlé z přírody. Navíc ta značná svoboda vyplívá také z toho, že nemají předem vytyčeno jakým způsobem by se člověk měl modlit. Existují rituály vzdávající holt příbytkům pro tyto kami- tedy jejich svatyním, ale kdokoliv má možnost nahlédnout, rozjímat dle vlastních potřeb a kochat se krásou Japonské scenérie. Dýchat čistý čerstvý vzduch a nechat se prostoupit minulostí. To je ta pravá nádhera, kterou můžeme v přírodě nalézt. Ovšem, je nutné o tu nádheru dbát a oplácet ji její péči svou. Neboť, nyní zde je, ale vše se může v důsledku lidského chápání záhy změnit. Tady už také malinko odbočuji, protože tato oblast spočívá více méně s ekologií, ale nakonec zjistíme, že vše je obsáhlé ve všem. Vše se vzájemně prolíná a souvisí.
Jediné co mě mrzí a dalo by se šintoismu vytknout, je spojitost u samého zrodu s politikou. Tomu se ale nikde v žádném náboženství nevyhneme, neboť jak jsem dříve předeslala lidské chápání není dokonalé, je značně omezené a především dostane-li se moc do nesprávných rukou tak i nebezpečné. A tímto způsobem bych „esej“ více méně uzavřela. Musím se také více věnovat duchovnímu rozjímání.
Žádné komentáře:
Okomentovat