Recenze na česky psanou knihu

Základy asijských náboženství 1. díl
Knihu, kterou jsem si vybrala se zabývá různými náboženstvími a postupně je rozebírá. Tyto náboženství jsou: Judaismus, Hinduismus, Džinismus, Budhismus, Sibhismus, Pársismus a především Islámem, které mu se chci věnovat.
Článek je rozdělen do několika částí a postupuje od obecnosti k podrobnostem. V první části, která je nazvána STRUČNÁ OBECNÁ CHARAKTERISTIKA je rozebíráno co vlastně mají muslimové, křesťané a židé společného a to, že svoji víru založili na pravém zjevení Písma seslaném prostřednictví proroka Bohem. Dále se zde řeší přímo jenom Islám. Věřící v toto náboženství vše podřizují Bohu. A stejně jako judaismus klade důraz na dodržování příkazů a zákazů. Muslimové chápou dějiny – jako lineární proces vytýčený důležitými daty a to vystoupení proroků, zjevení Koránu Muhammadovi. Dějiny směřují ke konci světa a k poslednímu soudu. Vysvětluje se, zde že náboženství se objevuje i ve zcela společenském životě. A to například v šárii což je Bohem určen systém práva. Ve zkratce je zde řečeno, že islám je přísný monoteismus.

Druhá kapitola nese název HISTORICKÝ KONTEXT VZNIKU ISLÁMU. Jak už jsem naznačila tato kapitola se zývá vznikem islámu. Muslimové islám pokládají za přirozený projev religiozity lidské duše vyústěn sérií zjevení, které Bůh prostřednictvím proroků dával lidem poznat Sám sebe. Islám se začal budovat na Arabském poloostrově , které jsou vyplňěni pouštěmi a polopouštěmi, kde byl kočovný a pastevecký život jediný možný. Středem usedlého života byly oázy – zvláštní postavení měla velká oáza Mekka, která před vznikem islámu zbohatla z dálkového obchodu s Jemenem. Začátkem 7. století se organizace začala uvolňovat a sílilo sebevědomí jedinců. S rostoucím počtem bohatých obyvatel v Mekce vzrůstala pýcha a rozkládala se morálka. Právě tytu situaci pokládají historikové za důležitý krok ke vzniku islámu.

Kapitola s názvem OSOBNOST ZAKLADATELE : MUHAMMAD řeší jeho původ Hašimovců, jeho narození jako pohrobek. O matku přišel v ranném věku a proto se i jeho zkušenosti odrážejí v Koránu v důrazech na záchranu matek a dětí. Muhhamad neuměl číst ani psát a proto si ho Bůh vybral k seslání Koránu . Prorok si vzal za ženu Chadídži, která jako první přijala islám. Jeho první zjevení se mu dostalo až ve 40 letech. Byl přesvědčení o svém poslání a obrátil se ke svým rodákům v Mekce aby přestali s pohanskými modloslužebnictvím a uctívali pouze Jediného Boha, Alláha.Muhammad v Mekce získal jen omezený kruh stoupenců.“ Muhammad nekonal zázraky, velkým zázrakem je totiž především Korán, který Bůh za zprostředkování anděla Dřizbríla seslal jeho ústy. „

Čtvrtá kapitola řeší POSVÁTNÉ TEXTY: KORÁN A SUNNU, Korán je svaté Písmo islámu. Slovo Korán je jmennou formou od slovesa číst a přednášet. Korán má 114 kapitol súr, každá z nich začíná tzv. basmalou – což je „ Ve jménu Boha,Milosrdného, Slitovného.“Verše se nazývají áját doslova „ znamení, div“. Korán se stal základní věroukou a právem pro islám. Dalším důležitým textem je sunna což v překladu znamená tradice. Představuje jí Hadíthy – skládá se ze dvou částí: Isnád – řetěz tradentů a z vlastního textu.

Pátá kapitola nese název TEOLOGICKÁ A FILOSOFICKÁ UČENÍ. Tato kapitola se zabývá vznikem islámu jako učení a jeho postupné rozšiřování po celém světě.

Šestá kapitola nese název MUSLIMSKÁ UMMA A JEJÍ ROZČLENĚNÍ. K islámu se hlásí více než miliarda součastníků. Nejstarší rozdělení ummi bylo krátce po Muhammadově smrti. Toto rozdělení začalo hned po smrti Muhammada a to kdo má stanout v popředí obce. Sunnité – hlásí se k tradici, sunně a ustálené formě výkladu Koránu. Další skupina chtěl do čela obce usadit nejbližšího mužského potomka Muhhamada a to Alího ibn Abí Táliba. Začalo se jim říkat Šiíté. Nejmenší sektou jsou Cháridžité – tvoří asi 1% světového počtu muslimů. Šíité se rozštěpili na nejmírnější zajdíju – k ní se hlásí horské kmen v severním Jemenu a další jako je sekta ismá ilíja – jinak řečeno dynastie Fátimovců. Největší počet má tzv. imámovská ší’a.

Kapitola s číslem sedm nese název: SOCIÁLNÍ ASPEKT: PŘEDSTAVY O USPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNOSTI
Islám není jen učením, ale také představa o právním řádu a souboru kulturních vzorců. V islámu se uplatňuje vedle šárii i místní zvykové právo a zákony vyhlašované vládcem. Uspořádání společnosti podle islámských zásad na Blízkém východě je v současné době velmi ožehavým tématem. Mezi další významnou koránskou zásadou představuje šúra – tzn. Vzájemné porady. Pro muslimi to znamená základ pro demokracii. Mezi další nejdůležitější práva ve společnosti je Šáriátské právo – v poslední době omezilo na osobní status tj. na právo rodinné, dědické a nadační. Tyto normy se opírají o normy Koránu. Šária se objevila v preambulích ústav. Plošné zavedení ve všech sférách života patří k předním požadavkům islamistických hnutí.

Další kapitola se jmenuje GENDEROVÝ ASPEKT
Značný problém mezi muslimskými zeměmi a ostatními je postavení žen v islámu. Podle západních zemí nemá, žena i muslimských zemí žádná práva.Šária zakazuje jí se provdat za nemuslima, v manželství se podřizuje manželovi, který může mít až 4 manželky. V některých situacích je žena považována jen jako „ poloviční muž“ a to v případech dědictví, výpovědi u soudu atd. Po náboženské stránce mají obě pohlaví stejná práva. Značná část hadíth se zabývá postavením ženy na poli práva a etiky při zvláštních příležitostech. V západních zemích se manželství bere jako svátost nikoliv však u muslimů. Muslimská rodina je patriarchální a parilineární. Muž je zde brán jako hlava rodiny a to při všech příležitostech. Islámské dívky dostanou dívčí jméno a za ním následuje jméno jejího otce. Postavení žen ve společnosti se v různých islámských zemí liší. Ve všech zemí je zaručeno volební právo ženy a to až na Kuvajt. V Saúdské Arábii jako v jediném státě nemohou ženy řídit auto. Muslimové velmi kritizují nahlížení západních zemí na islámské a značně také kritizují jejich směšování do jejich záležitostí.

Devátá kapitola se jmenuje VZTAH K POLITICKÉ MOCI
V 60. letech minulého století hlavní směrem byl nacionalismus, někde se k němu připojovali socializované projekty. Bylo zpracováno také několik tézi tzv. islámského socialismu – Egypt, Sýrie a Alžírsko. Islámský socialismus nikdy nezpochybňoval vlastnictví malých a středních podniků. Další důležitými skupinami, která zasahuje do politické moci jsou Islámské hnutí.Jsou ve vzájemném kontaktu, ale jejich cíle jsou různé. Některé západní země si myslí, že islámské země jsou zcela bez možnosti nastolení demokracie, což si někteří politologové nemyslí. Budoucí vývoj bude velmi záležet na vztazích muslimských zemí a ostatního světa.

Předposlední kapitola se nazývá ETIKA
Morální schémata muslimů určuje šária, ale i Korán, kde nalezneme i etický kodex. Dnem pracovního klidu byl vyhlášen pátek, ale i některé země přijali podle evropských vzorů neděli. Korán vysvětluje i možnosti usmrtit po právu člověka. Obecnou zásadou islámské etiky je volba střední cesty mezi extrémy. Na etiku v islámských zemí velmi působí evropské země a to nejvíce ty se, kterými obchodují.


Poslední kapitola se jmenuje UMĚNÍ
Nejvýznamnější část umění je kaligrafie. Muslimskou výtvarnou kulturu ovlivnil záporný vztah k figurálnímu umění. Hudba se při islámských bohoslužbách nepoužívá. Avšak je zde bohatá literární tradice. Z nejznámějších záležitostí v evropských zemí je pololidové vyprávění pohádek Tisíce a jedné noci.

Eva Žáková