Shrnutí cizojazyčného článku

V databázi knihovny JČU jsem nenašla článek na téma taoismus či konfucianismus, dělalo mi problémy najít článek zabývající se nějakou problematikou z oboru náboženství. Proto jsem zvolila náhodně vybraný článek, který jsem si přeložila a pokusím se o jeho částečné shrnutí. Proto se omlouvám, že tématem vybočuji.

Archeologové pracující v jižních Spojených státech udělaly enormní kroky ve studii o zotročených lidech afrického sestupu zde žijících. Donedávna tam bylo relativně málo vražedných útoků na skupiny archeologů, kteří prozkoumávali na severu zotročené Afričany. Evropští Američané bydlící na severu ignorovali význam historie otroctví.
Objev zabroušeného afrického Burialu v New York City v roce 1991, a následující úspěšné úsilí ze stran členů městského moderního černošského společenství, ovládlo archeologický projekt, který přinese New Yorku dlouholetou tradici jejich zotročených obyvatel. První zotročení Afričané přijeli do New Amsterdamu v roce 1626 a následovalo jen jedním rokem evropské osídlení, avšak Afričané stále tvořili většinu městských zotročených pracovních sil. Takto to fungovalo přes dvě století. Skrz osmnácté století zotročení Afričané zvýšili procentuálně vlastní zastoupení v oblasti městského obyvatelstva. Z již předešlých 14-ti % na neuvěřitelných 21 %.

Doposud zde byl malý úspěch v objevování archeologických depozit přidružených s domovy lidí afrického sestupu.

Otroctví v New Yorku bylo velmi odlišné id těch částech země, kde zotročení pracovali na plantážích a žili ve vlastních separátních čtvrtinách. Zotročený v New Yorku obvykle žil pod stejnou střechou s majitelem. Až později docházelo k formování městských černošských čtvrtí. Někteří žili ve sklepech, jiní v podkrovních místnostech a jiní ještě v tak zvané Černošské kuchyni – tento vyhraněný prostor byl umístěn na dvorku jejich majitelů.
V roce 1703 bylo 40% z černošských domácností na Manhattanu Island . Podle tohoto faktu byl zotročený v blízkém kontaktu mezi bílými domácnostmi skrz město.
Archeologové se pokoušeli studovat africkou přítomnost v koloniálních oblastech v New Yorku. Donedávna to bylo předpokládané za nemožné ze dvou důvodů. Za prvé: někteří mysleli, že otročtí majitelé popírali zotročenému soukromí. A znemožňovali otevřeně praktikovat africké tradice a budovat kulturu. Za druhé: jiní mysleli, že archeologické zbytky udržujícího kulturního života, který zotročený byl schopen vytvořit v dutinách dominantní kultury by byl archeologicky neviditelný v těchto kombinovaných domácnostech.


Nalezené artefakty:
Velký kus Delftské dlaždice, skleněné korále, křemenná vločka, mramor – 1% korál a 1% slída, exportní čínské talířky z porcelánu, nůž s klikou parohu, vinná láhev, špendlík, železné nehty ( ?? ), skořápkové korále – funkce nejspíš jako peníze a mnoho dalších

Značná většina artefaktů byla nalezena v proudech řek, což svědčí o obřadech ve vodách a víra z mrtvé vstání.
_____________________________________________________________

Nan Rothschild a Sherrill Wilson, článek publikován na: http://www.newsouthassoc.com/African%20American%20Archaeology%20Newsletters/newsletter28.html#anchor14439436

Michaela Kozlová

Esej na téma Taoismus

Kdybych mohla volit jako první, jaké téma bych si vybrala v oblasti východního náboženství, asi bych volila hindduismus. Avšak toto téma už bylo obsazené, zvolila jsem taoismus a konfucianismus, i když popravdě řečeno, jsem toho o něm moc nevěděla. Jen něco málo z maturity. Tento předmět hodnotím kladně, myslím, že velice přiblíží a rozšíří vědění o zvoleném tématu, rozsah je sice trošku větší. Nejsem žádný ,,spisovatel“ a napsat jen 100 slov mi dělá problémy, ale zvládnout se to dá.

Čínština nemá původní termín pro filosofii. Vlastně až do začátku 20.st. n. l. byl pojem filosofie Číně neznámý. Jeho místo zaujímaly pojmy učení, škola, cesta. Myšlení starých Číňanů se zabývá především oblastí praktického jednání a životem lidského společenství, tedy etikou. Počátky čínské filosofie nejsou snadno zmapovatelné. Spadají do tzv. období klasiků, z něhož se dochovalo několik textů – Kniha proměň a kniha Tao.

V 6.-5. století př. Kr. vznikla v Číně dvě náboženská hnutí. První založil Konfucius, druhé Lao-c. Konfucianismus není skutečným náboženstvím, ale spíše morálkou.. Nemá bohy, ani duchovní, ani chrámy. Uznává jediný kult – kult předků. Jména mrtvých se zapisovala na tabulky, které se doma kladly na malý oltář, zde se pálilo kadidlo, obětují dary. Potraviny, víno, vše, co měli za života rádi. Víra se zakládá na přesvědčení, že mi moji předci pomohou. Kde se nachází duše po smrti člověka neřeší, to není podstatné. Podstatné je, že mi jsou předci, hlavně z otcovy strany nakloněny.

V 6. století př. Kr. založil v překladu Starý mistr dvě proti sobě stojící síly udávají rytmus životu. Jin a Jang. Je cesta jak prožít tento život se ctí, aniž by byl zatížen přestupky proti přijaté morálce. To, co si věřící taoisté 2,5 tisíce let šlechtili jim komunistická vláda roku 1948 zakázala. Obnova taoismu nastala až tak v 70.letech minulého století.

Ať jsou Číňané konfuciáni, taoisté, buddhisté, všichni putují na posvátnou horu Taj Šan. Tam jsou pochovány veliké osobnosti, mudrcové tam chodili meditovat.

Základním textem taoistického náboženství bylo dílo Tao-te-t´ing. Vzhledem k mnohoznačnosti čínských znaků nelze tento název díla přeložit doslova, nejblíže volný překlad je Kanonická kniha o cestě tao a její síle te.

Co je nejasné změtenosti přece úplné
co předešlo zrodu Nebes i Země
tiché
prázdné
tak samo bez hnutí
cestou dosahujícího všeho
aniž mu cokoli hrozilo zánikem
mocné být Matkou světa
A nevědouce jak to jmenovat
značíme je Tao
a kdybych musil
já bych mu řekl Velkost
neboť Velkost
to znamená vycházet
neboť vycházet
to znamená jít dál a dál
neboť jít nejdál
znamená se vracet

Teo-te-ťing, kap. 25 ( přeložil O. Král )

Třicet paprsků je dohromady kolo
ale teprve to nic mezi nimi
přivodí smysl a účel kola!
Hrnčíř roztáčí kruh, aby vyrobil nádobu
ale teprve to nic v něm
přivodí smysl a účel nádoby!
Tešeme dveře i okrnice, abychom zbudovali dům
ale teprve to nic v něm
přivodí smysl a účel domu!
Tak v tom, co je, záleží prospěch
a v tom, co není, je účel a smysl!

Teo-te-ťing, kap. 11 ( přeložil O. Král )


Taoistické učení hluboce ovlivnilo myšlení čínské společnosti.


Klasickou knihou konfucianismu a zároveň i jedním ze základních textů taoismu je dílo I-ťing, v překladu Kniha proměn. Jádrem textu je 64 hexagramů. Součástí je i Deset křídel , která dodnes bývají připisována Konfuciovi.

Ukázka: Hovory Konfuciovi ( z překladu V. Lesného aj. Průšky )

Doma v rodné vsi jeho chování je prosté a skromné, jako by neuměl promluvit. Ale v chrámě předků a u dvora mluví plynně, třebas vždy volí slova pečlivě. ( Hovory X, Článek 1. )

Když rozmlouvá s nižšími hodnostáři, jeho chování je přátelské a vlídné. Když rozmlouvá s vysokými hodnostáři, je zdrženlivý a obřadný. Je-li přítomen vládce, je pln úcty, nikoli však přepjatý. ( Hovory, Kniha X, Článek 2. )

Žan Jung se tázal na Dobro. Pravil Mistr: Jeden mimo dům, jako by byl přítomen vzácný host. Jednej s prostým lidem, jako bys konal důležitou oběť. Co nechceš aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Pak nebude vůči tobě nenávisti, ať řídíš stát nebo rodinu. ( Hovory, Kniha XII, Článek 2. )



použitá literatura: Základy asijských náboženství 2. díl, nakladatelství Karolinum, Praha 2005
Michaela Kozlová

SHRNUTÍ KNIHY

Základy asijských náboženství 2. díl

Tato publikace se zabývá nejen taoismem, ale též konfucianismem, neokonfucianismem v Koreji, šintoismem a islámem ve východní a jihovýchodní Asii. Autoři každé kapitoly jsou jiní. Konkrétně kapitolu Taoismus napsal Vladimír Ando.



První kapitola se zabývá taoismem samotným, co vlastně je taoismus, někomu se vybaví čínská filosofie, jiným čínské náboženství a obojí je částečně pravda, neboť tato čínská duchovní tradice nabyla od svého počátku různých podob. A v prvé řadě si musíme uvědomit, že nelze pojednávat o jediném taoismu. Základním poznatkem jsou rozvahy o tao, můžeme jej charakterizovat jako věčným, neproniknutelně tajemným. Je též nazýváno ,,velkou prázdnotou“ (tchaj-sü) a ,,nebytím“ (wu), nelze ho nikterak chápat ani vnímat, ale přesto vším prostupuje. Tao nemá žádnou vůli na svět. Tao nemá žádný vztah vůči světu. Působí ,,nekonáním“ (wu-wej). Působí pouze vlastní tajuplnou přirozeností.
V náboženském taoismu můžeme vysledovat dva hlavní proudy. Jižní sekty navazují na první taoistické sekty z 2. století. Zde převažují praktiky liturgie, rituály a ceremoniály, využívají amulety a talismany. Severní školy – tedy druhý směr upřednostňují spíše meditační techniky, prostotu a neokázalost a soustředí se k nejstarším taoistickým tradicím.
,,Taoismus nevnucuje věřícím dogmata, nenutí je vyznávat se z víry ani jim nebrání se současně hlásit k jinému věrovyznání. Pouze doporučuje a nabízí návody, jak postupovat na cestě k sebezdokonalování.“

Celá kapitola 2 se zabývá vznikem taoismu. Jednotlivé podkapitoly nám přibližují vývoj v jednotlivých historických etapách. Taoismus do 3. stol. př. n. l., zde je nutno rozlišovat mezi raným filosofickým a náboženským taoismem. Neboť nevíme za jakých historických okolností toto učení vznikalo a ani nevíme, kdo byli jeho zakladatelé. Dodnes přetrvává představa, že zakladatelem byl Lao´c, to je však informace zavádějící a vůbec neodpovídá skutečnosti. Sami taoisté kořeny své nauky vidí v minulosti a nevztahují ji ke konkrétní osobě.
Celkově jméno myslitele Lao´c je spojováno se vznikem filosofické školy, která měla vzniknout o 2 století později, tedy v 6. stol. př. n. l. a působily v posledních třech stoletích dynastie Čou. A právě někdy v tomto období měl žít Lao´c. V díle velkého čínského historika S´-ma Čchiena nalezneme jeho krátký (údajný) životopis, kde se pojednává, že Lao´c se jmenoval Li Er a působil jako archivář na dvoře čounského krále. Avšak nespokojen s poměry v zemi ke konci svého života odešel neznámo kam, někam na západ. Než odešel byl v něm poznán skrytý mudrc a mistr taoistických nauk, byl proto žádán, aby své učení sepsala zanechal příštím pokolení. Mimo filosofických koncepcí byly zde nalezeny i rady vládcům, jak spravovat zemi a odsuzoval vykořisťování a vedení válek ze zištných důvodů. Období po odchodu Lao´c bylo období společensky velmi neklidným, ale zároveň obdobím velkého rozmachu čínské filosofie a vzniku mnoha filosofických škol.
Zřejmě prvním historickým taoistou je považován Čuang-c´. Pouze o něm víme, že zastával funkci na menším úřadě, byl ženatý. Nabídky složit u královského dvora měl, avšak je odmítal, žil tedy nuzně, ale svobodně. Byl kritikem konfucianismu a zastával taoistickou ideu wu-wej (ne-konání) – jako základ životního postoje. Čuang´c podává své myšlenky barvitým způsobem a s humorem až s ironií, jsou tedy pochopitelnější až přitažlivější pro širší okruh lidí. Narozdíl od díla Lao´c Teo-te-t´ing.
Taoismus v období Chan: vládcové jednotlivá učení nepronásledovali, spíše je umně využívali. Za státní náboženství si zvolili konfucianismus – nejlépe vyhovoval potřebám nové doby. A tak se Konfucius (zakladatel konfucianismu) stal stejně jako Lao´c světcem. Princ Liou An (vnuk zakladatele dynastie Chan) shromáždil kolem sebe skupinu učenců a taoistických alchymistů. Výsledkem jejich debat je dílo Chuajnan-c´. Obsahuje jak taoistické, tak konfuciánské a další filosofické koncepce.
Po pádu chanské dynastie se Čína rozpadla na tři království – Wej (sever)
Šu (západ)
Wu (jihovýchod)
Severní území bylo zprvu ovládáno nomádskými kmeny a právě tito kočovníci zcela převzali životní způsob Číňanů, včetně administrativního aparátu či přepychu panovnického dvora. Působil zde taoistický mistr Kchou Čchien-č, který implementoval do taoismu etické principy konfucianismu. V roce 417 přišel s prohlášením, že se mu zjevil pravnuk Lao-c´a. Že prý mu daroval posvátné texty, které Kchou daroval wejskému císaři, a dále mu přikázal aby pomohl vládci zavést v říši ,,nejvyšší mír“. Postupně se mu podařilo získat si přízeň wejského císaře natolik, že taoismus byl v roce 440 uznán státním náboženstvím a císař si změnil titul na ,,pravý vládce nejvyššího míru“.

Nejvýznamnější osobou jižních a severních dynastií se stal Tchao Chung-ťing. Žil v letech 456-536. Už v dětství byl mimořádně nadaný. Jako dvacetiletý se stal učitelem u panovnického dvora, avšak v šestatřiceti se vzdal postavení a odešel do hor Mao-šan, kde se stal zakladatelem maošanské školy. Pozdvihoval důležitost sekty Svrchované čistoty, která se stala v dalším vývoji jednou z nejdůležitějších taoistických sekt. Dále napsal první teogonické dílo v dějinách taoismu, v němž rozdělil taoistický panteon do sedmi hodnostních stupňů.

Religiózní taoismus na severu i jihu procházel mezi 3. a 6. stoletím reformami a v obou částech země se stal oficiálním náboženstvím. Z původně spíše lidové víry se přesunul do pozice náboženství vyšších vrstev. Taoismus se stal součástí státních zkoušek, jimiž byli vybíráni adepti na různých funkcí ve státní správě. Nejvyšším podporovatel taoismu v letech 712 – 756 byl císař Süan-cung.

Taoismus v moderní době: v roce 1911 padlo císařství a byla vyhlášena republika. Ta se vyznačovala probíhajícími boji o uchopení centrální moci. Pro taoismus nebyla nová historická doba moc přívětivá. Taoistickým řádům byly zabavovány kláštery a půda, které byly zdrojem finančních příjmů. Po skončení 2. světové války začali taoisté obnovovat maošánský komplex, ovšem ne na moc dlouho. Neb v roce 1949 se dostali k moci komunisté a v Číně byl nastolen socialistický režim. Pro nový marxistický režim bylo jakékoliv náboženství ideovým nepřítelem. Taoistická církev se dostala pod striktní kontrolu státu. V roce 1957 byla vytvořena Čínská taoistická asociace. Avšak v druhé polovině 60. let zfanatizovaní členové Rudé gardy vypálili a zničili většinu kostelů a zůstali po nich i nemalé oběti na lidských životech. Až od konce 70.let, kdy se situace v Číně relativně uvolňuje, navrací se život taoistických komunit do normálních kolejí. Znovu ožil klášterní život, vydává se literatura, především taoismus těší rostoucí zájem po celém světě.

ZÁKLADY ASIJSKÝCH NÁBOŽENSTVÍ 2. DÍL,

NAKLADATELSTVÍ KAROLINUM, PRAHA 2005, str. 9 - 65

Michaela Kozlová

Odborný článek

Článek vyšel v časopise Dingir ročník 2003, celkově se zabývající náboženským hnutí, lokálními náboženskými organizacemi a celkovou problematikou tohoto tématu. Vybrala jsem si článek o Mezináboženkém míru.

Organizace za světový mír, kterou založil korejský náboženský vůdce Rev. Son-Mjong Mun, zorganizovala v srpnu roku 2003 semináře na různých místech světa se záměrem k podpoření návrhu na zřízení Mezináboženské rady OSN. Jehož hlavním záměrem bylo přispět k pomoci řešení nejrůznějších lokálních konfliktů a hlavně šířit mír.
Dne 20. srpna se tedy uskutečnil seminář i v Praze v pětihvězdičkovém hotelu Praha na podporu této myšlenky. Semináře se zúčastnilo spousto osobností. Zahajoval ho svým vystoupením pan poslanec Kohlíčka. Hlavním přítomným byl bezesporu Rev. Takenori Hashimoto, viceprezident evropské pobočky Mezináboženské a mezinárodní federace za světový mír. Dále promluvili například: proděkan Fakulty jaderné a fyzikálně-inženýrské ČVUT prof. Milan Kálal, spisovatel Jan Beneš, prezident Federace rodin za světový mír a sjednocení v ČR Mgr. Martin Slezák nebo Rev. Petr Zöhrer – prezident Fóra za náboženskou svobodu z Rakouska. Dále byla pozvána celá škála zástupců nejrůznějších společenských organizací. Celou organizaci řídil a moderoval dr. Juraj Lajda, ten také na závěru semináře vyzval všechny přítomné k podepsání Prohlášení na podporu založení Mezináboženské rady OSN. A rok 2004 byl vyhlášen Mezinárodním rokem pro mezináboženskou spolupráci za světový mír a bezpečnost.
Součástí semináře bylo také 20. výročí založení novin ,,The Washington Times‘‘ a přednášková část byla ukončena krátkou videoprezentací. Poté se mikrofonu ujal opět dr. Juraj Lajda a přistoupilo se k závěrečným bodům organizace: jmenování velvyslanců míru a signatace společného prohlášení.
,,Ambasador míru je člověk, který usiluje o vytvoření míru ve světě, má být příkladem pro jiné, chce praktikovat ideály, o kterých se dnes mluvilo, to znamená: universální morální hodnoty, kvalitní rodinný život, mezináboženská spolupráce, mezinárodní harmonie, obnova OSN, zodpovědné sdělovací prostředky….‘‘ toto jsou slova dr. Lajdy. Takto popsal ambasadora míru, neboť součástí semináře bylo též jejich jmenování a předávání certifikátů. U přítomných to vyvolalo menší nepokoje . Jeden z přítomných se nechal slyšet, že zatím je to věc ,,krásně zarámovaná“, ale že v podstatě neví, co od toho má očekávat a hlavně jaké povinnosti z toho vyplývají. Poté z toho vznikla menší diskuse, do níž prof. Milan Kálal přidal vtipnou historku, jak tento certifikát uplatnil, když žádal o vízum do Spojených Států a mohl s velvyslancem USA jednat v pozici: ,,Vy velvyslanec, já velvyslanec“. Poté se do diskuse vložil Reverend Hashimoto, který vzbudil o tento certifikát značný zájem. Nakonec velvyslanci míru z České republiky se stali hadži Roman Raczynski, farář Miroslav Matouš, jeho manželka Jarmila Matoušová a paní Magda Pýchová. Jelikož zájemců bylo více a 4, připravené certifikáty nestačily, dr. Lajda oznámil po krátké poradě s organizátory semináře, že kdo bude mít zájem, nechť zanechá svůj kontakt na recepci, certifikáty jim budou zaslány poštou.
Po tomto předání-nepředání certifikátů byli účastníci vyzváni k podepsání deklarace, čehož většina za doprovodu živé cimbálové hudby učinila.

Koubek, J.; Svět v bodě obratu; Dingir, Mezináboženský dialog; 2003, č.3, str. 81-82
Michaela Kozlová

CIZOJAZYČNÁ ANOTACE

http://en.wikipedia.org/wiki/Taoism - tato internetová stránka se zabývá taoismem označující spíše jako filosofickou školu, která je založena na textech od autorů Lao´c a Zhuangzi. Rozdělují taoismus do tří skupin:

1.taoismus jako filosofie
2. taoismus jako náboženství
3. a lidový taoismus

Dozvídáme se o základních principech nejen Jing a Jang, ale dále i:
Tao jako cesta
Te jako ctnost, projev taa
Wu wej jako aktivní nečinění
P´u jako bezelstnost, prostota

Dále se zde zmiňují podrobněji o knize Teo te ting, jakož o jeho autorovi. Nalezneme zde spoustu odkazů, konkrétně na odborné pojmy, jimž nerozumíme. Popisují spirituální obřady a pět elementů spojujících pět orgánů. Vše je zde podrobně rozepsáno ohledně historie, postoj taoismu k dnešnímu světu, světských aktivitách a dále. Je zde spoustu externích odkazů, které nás zavedou na cizojazyčné stránky. Například postoj taoismu v jiných zemí.


__________________________________________________________

www.dameckay.co.uk/philosophy/taoism/ stránka se hlavně zabývá překlady slavných textů, konkrétně Tao te ting od autora Lao´c a dále též zakládajícími texty od autora Zhuangzi.

Text Tao te ting: nalezneme desítky verzí od různých překladatelů.

Dále nalezneme odkazy na různé internetové stránky, zabývající se například slavnými filosofi jako Platon, Pythagoras, Aristoteles a další.

Michaela Kozlová

www.taoist.cz/taoistické_tai_chi/taoisticka_umeni.htlm Tato internetová stránka se zabývá o sdružení skupiny lidí se zájmem o taoistické cvičení. Nalezneme zde historii tohoto cvičení, z čeho vychází, jaké má hlavní léčebné účinky jako posílení páteře. Hlavní součástí je i duchovní zdokonalení, ale napomáhá i při nácviku sebeobrany. Pokud nás zaujme toto cvičení po přečtení stručného úvodu, můžeme se zde dále dozvědět, kde se cvičí, plán akcí kam se například mohou dostavit začátečníci. Dále se lehce zmiňují o meditacích, které napomáhají zklidnit mysl, zatímco samotné cvičení se spíše soustřed´uje na ,,klid v pohybu“, ale kdo by měl zájem seznámit se s meditacemi, nabízejí kontakt.

_____________________________________________________________


http://petrkral1984.blog.cz/ Tato stránka se hlavně zabývá klubem sebeobrany a klubem turistiky v Brně, avšak je úzce spjata s taoismem - jakožto s vírou a filosofií. Nalezneme zde různé rubriky na téma spojené se správnou životosprávou ( zdravá výživa, psychologie, filosofie a víra dále klub sportu v Brně, bojové sporty a hlavně též diskuse a názory).
Ohledně taoismu se zde můžeme dozvědět vznik taoismu, stručně o jeho zakladateli Lao´c, o principu jin – jang a 9 cest k harmonii – jak tedy lze harmonie dosáhnout:

I. MEDITACE
II. POHYBOVÁ UMĚNÍ
III. VÝŽIVA
IV. BYLINKOVÁ MEDICÍNA
V. AKUPUNKTURA
VI. FENG-ŠUEJ (jedná se o uspořádání věcí kolem nás tak, aby pozitivně působily)
VII. MASÁŽE
VIII. VĚŠTĚNÍ
IX. ZDRAVÝ SEX

Dále zde nalezneme aktuální články na téma typy osobnosti. Můžeme přidat i své osobní názory.

Michaela Kozlová

Slovníková hesla


Kniha proměn ( I-t´ing) : (Autorem byl snad císař, žijící téměř 3000 let př. Kr. Jiné prameny uvádí 12. st. př. n. l. a autor neznámý.)
Smyslem je dosažení harmonie. Pojednává o zvláštním dualismu. Nauce JINU a JANGU. Dvou protikladech. Pasivním, temném, ženském YINU (zápor) a aktivním, světlém, mužském YANGU (klad). Přírodní dění JIN (noc, voda, hmota, dole) a běh lidského života JANG (den oheň, voda, nahoře) energie, jsou propojeny. Protiklady se doplňují. Výsledkem není vítězství jednoho, ale harmonie obou.
Točí se kolem sebe, protože se navzájem doplňují, prolínají. Bílá tečka v černém poli, znamená, že v každém zlu je i kousek dobra. V každém dobru kousek zla.
Z JINU a JANGU vychází například i akupunktura, základem je dosáhnout rovnováhy mezi nimi, když jedna převažuje, není to dobré.
Z knihy proměn vycházely 2 významné osobnosti. ( Oba se zaměřili na správný způsob života, spíš než na logické úvahy.)

Starý mistr ( Lao-c´): je autor knihy TAO – zakladatel taoismu. Tao znamená cestu, metodu, princip pohybu světa. Je to neuchopitelný prazáklad světa, zákon zákonů, absolutno.
Jeho motto: ,,K dobrému se chovej dobře, ke zlému také.“ Zdůrazňuje harmonii vztahů lidí k sobě, k přírodě. Na rozdíl od Konfucia se zabýval i přírodním děním a řízení státu.

Konfucius ( Kchung–fu–c – Mistr z rodu Kchung): Nejvýznamnějším představitelem čínské filosofie, považován za největšího mudrce. Zakladatel konfucianismu. Zabýval se etikou, kterou pojímal zároveň jako teorii vlády a uspořádání společnosti. Jeho motto: ,, K dobrému se chovej dobře, ke zlému se chovej spravedlivě.“

Použité zdroje:
http://www.wikipedia.cz/


____________________________________________________________

Akupunktura:
je léčebná metoda stará tisíce let, její přesná data vzniku se různí. Víme, že 7000 let př. n. l. byly známy její léčebné účinky, neboť byly nalezeny nejstarší akupunkturální jehly vyrobené z kostí, a proto akupunktura bývá označována jako nejstarší léčba na světě. Principem této léčby je dosáhnout rovnováhy mezi JIN a JANG. Neboli energie čchi, která proudí po akupunkturních drahách, by neměla jakýmkoli způsobem vybočovat z rovnováhy. Na tuto nerovnováhu lidské tělo reaguje nejprve změnami nálad, citů, tepů srdce. Poté může dojít až k různě závažnému onemocnění. Akupunktura se snaží opět nastolit rovnováhu energie čchi nebo zamezit jejímu kolísání.

Dále je akupunktura založená na principu 5-ti prvků. Mezi ně řadíme dřevo, oheň, zemi, kov, vodu a každý tento prvek má vliv na dva orgány:


- Dřevo: játra, žlučník
-Oheň: srdce, tenké střevo, obal srdce, tři ohřívače
-Země: slezina, žaludek
-Kov: plíce, tlusté dřevo
-Voda: ledviny, močový měchýř

Obal srdce a tři ohřívače byly později přidány.

Akupunkturální metody jsou tři a dají se navzájem kombinovat. Nejčastější je zabodování jehel do určených bodů na lidském těle kudy vede energie čchi. Současná akupunktura uznává kolem 700 účinných bodů. Dále můžeme na akupunkturální body působit teplem, magnety, elektrickým proudem, tlakem, světlem nebo laserem.

Akupunktura se hodí u dospělých na odvykání kouření, obezitu, alkoholismus, migrény, bolesti hlavy, dále poruchy trávení a můžeme ji použít i na některé gynekologické problémy. Akupunkturu mohou provozovat lékaři, kteří získali specializaci a absolvovali zvláštní přípravu organizovanou zdravotnickou institucí pověřenou Ministerstvem zdravotnictví.



Použité zdroje
www.wikipedia.org/wiki/akupunktura
www.celostnimedicina.cz/akupunktura.htm
Michaela Kozlová