ESEJ

Když jsme se měli rozhodovat, jaké téma si na tuto práci zvolíme, vybrala jsem si buddhismus, protože mě toto náboženství velmi zajímá. Buddhismus patří mezi pět nejrozšířenějších náboženství na světě, ale od těch ostatních čtyř (křesťanství, judaismus, hinduismus, islám) se liší jednou, pro mě velmi zásadní věcí – průvodcem a středem cesty ke spasení není Bůh či nějaké jiné božstvo, ale sám člověk. Podle mého názoru nabízí buddhismus dnešnímu modernímu životu mnoho výhod. Novodobé výklady Buddhova života a učení ukazují jeho humanitní a racionální přístup k problémům lidského utrpení. Buddhovo učení také řeší i některé současné sociální a etické problémy, stejně jako problémy životního prostředí. V tomto učení lze nalézt řešení mnohých otázek i problémů současnosti. Buddhisté tvrdí, že jejich náboženství se může stát dobrou základnou pro opravdu demokratickou společnost a dokonce i pro světový mír. Buddhistický důraz na moudrost a soucit představuje vysoké ideály pro každou společnost. Ať už se to týká člověka, který vede nábožný nebo bezbožný život, Buddhova nauka ho podněcuje k zamyšlení a k tomu, aby žil záslužným životem, ve kterém bude žít s ohledem na ostatní.

Nyní bych krátce shrnula základní podstatu buddhismu a život jeho zakladatele. Buddha se narodil někdy kolem roku 560 př. Kr. jako syn vládce v Kapilavastu, hlavním městě země ležící na jižním úpatí Himaláje. Tento král se jmenoval Šuddhádhana, byl z rodu Šákju a jeho příjmení znělo Gautama. Jeho syn byl pojmenován Siddhártha, což znamená „Ten, který dosáhl cíle“. Jméno Buddha (probuzený), používal sám od doby, co dosáhl probuzení. Tomu předcházelo to, že královští strážci bděli nad jeho kočárem a odstraňovali mu z cesty všechno nepříjemné a znepokojivé. Když se však jednou Buddha vezl do zahrad, spatřil třesoucího se starce. Na druhé vyjížďce uviděl nemocného a na třetí spatřil rozkládající se mrtvolu. Zmocnila se ho hluboká nespokojenost a odpor k prostředí, ve kterém doposavad žil. Rozhodl se vzdát veškerého majetku i práva na vladařský trůn, v noci opustil svou manželku i s nedávno narozeným synem a vydal se, jako asketa hledajíc spasení, do samoty. Usídlil se v cizí zemi, kde se oddal nejpřísnější askezi a soustředění. Toto vykonával s takovou horlivostí, že zhubl a vypadaly mu všechny vlasy. Později poznal, že toto není cesta k pravému poznání, usadil se do stínu stromu a čekal, dokud nenabude poznání, po kterém tak toužil. Stalo se, že v nadlidském vidění spatřil věčný koloběh, v němž se všechny bytosti rodí, umírají a znovu rodí. Ptal se sám sebe, proč se proud utrpení stále znovu objevuje v ustavičném znovuzrozování. Po několikatýdenním přemýšlení mu vytanula jednoduchá formule o čtyřech ušlechtilých pravdách“, která se stala základem celého jeho učení. Takto se Siddhárta po sedmiletém hledání stal Buddhou. Tyto čtyři ušlechtilé pravdy jsou:

1. Na tomto světě je všechno samá strast: narození je strastné, nemoc, stárnutí i smrt je strastná, jakož i styk s nelibým, odloučení od libého, nedosažení žádaného, dosažení nežádaného a také patero lnutí k bytí, to všechno je strastné.

2. Příčinou strastí je “žízeň”, totiž chtivost, tužby, choutky, to vede ke stálému znovuzrozování.

3. Potlačí-li se žízeň, ustanou strasti, neboť není příčiny k jejich vzniku.

4. K potlačení žízně a tím k odstranění strastí vede osmidílná stezka: stezka pravé víry, pravého myšlení, pravého mluvení, pravého jednání, pravého života, pravého snažení, pravé bdělosti a pravého soustředění.

Až do své smrti v osmdesátém roce svého života žil Buddha životem putujícího kazatele, učitele a pomocníka lidí. Prošel celou severovýchodní Indií, shromaždoval kolem sebe žáky a stoupence a sláva jeho moudrosti se šířila do daleka.

Dnes praktikuje buddhismus přibližně 300-500 milionů lidí na zeměkouli. Buddhismus je čtvrté nejrozšířenější náboženství na světě. Toto náboženství, má však mnohem větší vliv, než ukazuje počet jeho přívrženců. Od doby zhruba před 25000 lety, kdy vyhlásil Siddharta Gautama zvaný Buddha své prosté učení, se buddhismus ze své vlasti Indie rozšířil po celé Asii. Mimo Indie významně ovlivnil Čínu, Japonsko, Koreu, Thajsko, Tibet a jiné asijské země a jejich národy. Dnes je buddhismus většinovým náboženstvím v Japonsku, Tibetu, Laosu, Myanmaru (dřívější Barma), Srí Lance, Singapuru, Tchaj-wanu, Thajsku, Kambodže a Vietnamu. Přestože Čína, nejlidnatější stát světa, je oficiálně ateistická, vyznává buddhismus velmi početná část jejího obyvatelstva. A další miliony Číňanů, i když to nejsou buddhisté, jsou buddhistickou kulturou značně ovlivněni. Buddhismus však není omezen pouze na Asii. V minulém století získal obdivovatele a přívržence v Evropě a USA. Například většina obyvatel Havaje jsou buddhisté. Všechny země, do nichž vliv buddhismu pronikl, byly obohaceny v kultuře i ve výtvarném umění. Buddhova zobrazení se představují jako drobné figurky, ohromné sochy a nesčetná jiná výtvarná díla různých stylů po celé Asii. Příběhy z Buddhova života jsou v asijském umění stejně významné jako učení a život Ježíše Krista v umění Evropy. A myslím si, že kdyby se lidé buddhismem zabývali více, mohlo by jim to být v životě velmi prospěšné v bližším poznávání sama sebe.

Erika Mondlová

SHRNUTÍ CIZOJAZYČNÉHO ODBORNÉHO ČLÁNKU

Tento článek je z amerického časopisu Journal of Global Buddhism, z roku 2004 a jeho cílem je zjistit, kolik se ve Velké Británii pohybuje obyvatel vyznávajících náboženství zvané buddhismus.

Nejprve se několik lidí, kteří se snaží určit konkrétnější počet buddhistů ve Velké Británii, pře o to kdo lépe určí číslo blížící se pravdě. Nejsou si jisti, zda počty buddhistů různých skupin jsou regulérní, protože není známo, kolik příležitostných stoupenců se v těchto skupinách nalézá. Při sčítání lidu v roce 2001 se zdá, že bude konečně známa odpověď. Výsledky ukázaly, že by celkově mělo být ve Velké Británii 152 000 buddhistů. Tyto výsledky však také nemusí být určující, protože není známo, kolik lidí z dotazovaných uvedlo zcela pravdivě svou náboženskou orientaci. V článku je také několik tabulek, ve kterých si můžete blíže prohlédnout, kolik bylo spočítáno buddhistů v určitých etnických skupinách, jako jsou například běloši, asiaté, černoši, Číňané, míšenci. V tabulce je vidět také celkový součet buddhistů v Anglii a Walesu. Podle tohoto souhrnu by ve Velké Británii mělo být asi 60 000 bělochů, 35 000 Číňanů, skoro 15 000 asiatů, asi 5 000 obyvatel patřilo míšencům a méně než 2 000 černochům. Dále bylo zjištěno, že dalších 35 000 buddhistů patřilo mezi ostatní etnické skupiny. Ačkoli téměř 12 000 dotazovaných buddhistů se určilo jako „další Asiat“, zdá se to jako dost nízké číslo pro celé Thajsko, Srí Lanku a Barmu, odkud tito buddhističtí obyvatele Británie pocházejí. Velká část výzkumu buddhismu v Británii byla zaostřována také na ty, kteří byli označeni jako „bílí buddhisté“. Ale ať už byli tito britští buddhisté jakékoli národnosti, je jisté, že ve Velké Británii je více než 60 000 Evropanů vyznávajících buddhismus. Ve Velké Británii lze mluvit o třech velkých buddhistických skupinách. Jejich názvy jsou the Friends of the Western Buddhist Order (FWBO), Soka Gakkai (SGI) a the New Kadampa Tradition (NKT). Tyto skupiny byly často kritizovány za odcizování se od buddhistické tradice. Každá z těchto skupin tvrdí, že počet jejich členů se pohybuje mezi 3 000 – 5 000. Tyto buddhistické skupiny jsou v Británii největší a asi nejvýznamnější. Nachází se zde také mnoho dalších, menších skupin. Každá z nich má v průměru kolem 60 členů. Závěrem lze říci, že většina buddhistů ve velké Británii nemá kontakt s žádnou buddhistickou skupinou. Můžeme zjistit, kolik je zhruba v této zemi buddhistů, ale už hůře se dozvíme, kteří z nich praktikují buddhismus například Zenový či tibetský. Dokud nebudou všichni buddhisté regulérními členy skupin, nebude možno s jistotou určit jakékoliv konkrétnější číslo.

Journal of Global Buddhism, Buddhism and Ethnicity in Britain: The 2001 Census Data, Robert Bluck, 2004, vol. 5, p. 90

Erika Mondlová

SHRNUTÍ ČESKY PSANÉHO ODBORNÉHO ČLÁNKU

Tento článek vyšel v časopise Dingir v roce 1998, zabývá se vznikem a historií buddhismu a jeho rozšiřováním v našich zemích.

Konkrétní počátky buddhismu jsou spojovány s Gautamou zvaným Buddha (Probuzený). O přesných časových údajích sice shoda není, ale je známo, že Buddha žil někdy v 6. stol. př. Kr. Podle ustálené legendy s historickými kořeny se měl Buddha narodit někde na severu indického poloostrova. Jednou, již jako mladý dospělý muž, opustil palác a za jeho hranicemi poznal různé formy utrpení, o kterých do té doby neměl tušení. Na základě toho se rozhodl hledat pro sebe i pro jiné bytosti cestu z koloběhu životů, která je zároveň koloběhem strasti. Hinduističtí asketové mu ukázali cestu, ale ta ho k jeho vytouženému cíli nedovedla. Postupoval tedy vlastní cestou, která bývá označována za umírněnou či střední, a dospěl k probuzení. Všem, kteří byli ochotni ho poslouchat, sděloval své poznání. Tak kolem sebe vytvořil okruh žáků, kteří se všeho vzdali, aby dospěli k cíli. Toto společenství se nazývá Sangha. Nauka a praxe, jež Buddha lidstvu přinesl, se v buddhismu označuje výrazem Dharma (zákon, řád). Když Buddha zemřel, předávali mniši jeho nauky ústně a scházeli se na koncilech, kde si nauky společně opakovali. První písemné památky jsou datovány do 3. stol. př. Kr. později vznikly podrobnější texty v jazyce pálí, které jsou označovány jako pálijský kánon. Dnešní jižní buddhismus se drží pálijského kánonu, a je rozšířen především na Srí Lance, Laosu, Barmě, Kombodži, Vietnamu a v Thajsku. V Thajsku je tento druh buddhismu státním náboženstvím. Společný základ všech buddhistických škol tvoří Čtyři vznešené pravdy. Jde v nich o to, že celý život je prostoupen strastí a její příčinou je touha po věcech. Musíme se zbavit touhy po věcech, k čemuž vede Osmidílná vznešená cesta, a poté dosáhneme probuzení. Věci na tomto světě jsou proměnlivé a člověk musí projít dlouhou cestou meditace a zklidnění mysli, aby dosáhl nirvány. Pozornost buddhismu je zcela věnována člověku (nikoli Bohu, jako tomu je u ostatních náboženství) a tomu, co tvoří jeho svět a bezprostředně ho obklopuje. Dalo by se tedy říct, že buddhismus je neteistickým náboženstvím.

První pokusy Evropanů porozumět některým hodnotám mimokřesťanského světa lze zaznamenat u osvícenců, kteří se seznamovali především s konfucianismem a buddhismem. První vážný pokus zdomácnit orientální náboženské a filosofické podněty představuje německý filosof Arthur Schopenhauer. Pozdější studie Martina Baumanna v letech 1975-1991 o buddhismu v zemích západní civilizace ukazuje, že zájem o buddhismus narůstá. V roce 1975 bylo v Německu 37 buddhistických center a na začátku devadesátých let těchto center bylo již 210. V západním světě jsou nejpopulárnější buddhistické školy Zenu, Rinzai a Soto.

Zakladatelem české religionistiky je Otakar Pertold, který i při výkladu obecných religionistických témat volí příklady z buddhismu. V České Republice se nachází buddhistická centra, která jsou v jiných zemích také známa jako mnišské komunity. V těchto centrech jsou hlavní náplní meditace, diskuse, studium písem, prezentace buddhistické kultury a vydávání knih a časopisů. U nás splňuje tyto aktivity Buddhistická společnost, která uvádí asi 200 členů. Buddhismus u nás i v ostatních západních zemích zůstává záležitostí pouze malého množství lidí a nemá zatím tendenci stát se masovým náboženstvím. Je však otázkou času, kdy budou křesťanství a buddhismus souměřitelné.

Odilo Ivan Štampach, Dingr 1998, č. 4

Erika Mondlová

RECENZE NA ČESKY PSANOU ODBORNOU KNIHU

NÁBOŽENSKÉ MOTIVY V ASIJSKÉM UMĚNÍ

Obyvatele všech kontinentů od pradávna provázejí mytologické a náboženské představy, které v mnoha případech tvoří ústřední bod celého jejich života a hlavní cíl jejich snažení. Náboženské myšlení ovlivňuje i dnes činnost celých národů, byť ne už v tak velkém měřítku jako tomu bylo dřív. Tento sborník se zabývá některými případy náboženské reflexe u starých asijských civilizací. Texty zasahují až k neolitickým archeologickým nálezům z Předního východu. Zabývají se také reflexí islámského umění v architektuře zahrad či náboženských staveb. Jedna stať je věnována hinduistické reminiscenci v životě současné indické rodiny. Některé texty v této knize se zabývají buddhismem a vlivem hinduismu a indické formy buddhismu na umění a kulturu jednoho z historických vietnamských států. Tímto sborníkem chtějí autoři přispět k poznání a pochopení tradičního i současného myšlení největších asijských národů. Nyní se podíváme blíže na některé problematiky, které jsou v této knize zmiňovány.

Jelikož se v této práci zabývám především buddhismem, rozhodla jsem se pro bližší rozebrání kapitoly o náboženské determinaci čamského umění ve Vietnamu. Čamská říše zaujímala přibližně oblast střední a jižní části dnešního Vietnamu. Toto území fungovalo jako křižovatka dvou základních asijských civilizačních proudů, indického a čínského. Čamové vytvořili v průběhu svého historického vývoje vlastní kulturní hodnoty, které se projevovaly zejména v v sochařství a architektuře. Tato dvě umělecká odvětví byla neodmyslitelně spjata s náboženským životem Čamů. Toto náboženství mělo svůj původ v indických vzorech, které se do Čampy dostaly s kulturním proudem z Indie, což se týká hlavně hinduismu a buddhismu. Islám pronikl do Čampy později a nepodílel se výrazným způsobem na tvorbě tehdejších umělců.

Prvním náboženstvím, které se do Čampy dostalo asi ve 2. stol. n. l., byl hinduismus. V hinduismu nejvyšší božskou trojici tvoří bohové Brahma (Stvořitel), Višnu (Udržovatel) a Šiva (Ničitel), jehož kult byl u Čamů rozvinut nejvíce. Višnu byl druhým nejvíce uctívaným božstvem a byl považován za dobrého vládce nad lidskými osudy. Brahma byl nejméně uctívaný a nebyla mu přímo zasvěcena žádná svatyně. Dalším velice rozšířeným náboženstvím v Čampě byl buddhismus. Celkové rozšiřování buddhismu po celém Vietnamu probíhalo především prostřednictvím obchodních cest. Buddhismus byl po období značného rozkvětu v Čampě v průběhu času téměř úplně vytlačen islámem. Toto učení s sebou přinesli arabští obchodníci, kteří zakládali kolonie poblíž námořních cest. Islám se v Čampě rozšířil v 11. století, ale největšího rozmachu se dočkal až ve století 15. a 16.

Dále bych se chtěla zabývat odrazy náboženských motivů v islámské architektuře. Islámský svět se rozkládá na území od Maroka po Indonésii. Na tomto rozsáhlém území vznikla jedinečná kultura, na které se podíleli společně Turci, Peršané, Arabové, Mongolové, Indové a řada dalších národů, které se lišily rasou i jazykem a které žily v oblastech s odlišným klimatem a s různými přírodními podmínkami. Na prvním místě pro ně bylo vědomí, že jsou muslimové. Vše, co člověk vytvořil, má vedle funkčních a estetických prvků také skrytý smysl. Jako příklad si pro lepší pochopení můžeme uvést mešitu. Mešita má být místem, na kterém člověk, který se pohybuje horkým a prašným prostředím nalezne vodu, stín a odpočinek před pražícím sluncem. Každá mešita proto musí mít zastřešenou část, kašnu a koberec určený k odpočinku. Půdorys ve tvaru čtverce nebo obdélníku představuje blahobyt a také čtyři světové strany. Mešita má většinou čtyři vchody, aby věřící mohli vejít z kterékoli světové strany, pokud toto není možné, vchod je pouze jeden, tak jako bůh je jediný. Otevřené nádvoří symbolizuje přímé spojení člověka a nebes. Muslimové přisuzovali jistý význam i barvám. Například zelená znamenala ráj, modrá vodu a nebesa, černá noc a sílu, žlutá písek, bílá čistotu a červená krev, hojnost, blahobyt a oheň. V islámu je charakteristické využití ornamentu a kaligrafie, které bývají spojené s myšlenkou jedinečnosti a univerzálnosti Boží. Čtverec symbolizoval blahobyt a světové strany, trojúhelník poznání a vědu, kruh člověka a jeho vztah k Bohu. Originálním přínosem byly dva čtverce vložené do sebe – osmiúhelník. Ten byl často používán v architektuře, oblíbené bylo i zobrazení jeho násobků, například šestnáctiúhelník. Nejčastěji zobrazované motivy hlavně na nábytku byly pěticípá a Davidova šesticípá hvězda. Kosodélník zobrazoval oko, které je ochráncem člověka před neštěstím. Každý muslim musí vyznávat pouze jediného boha a pětkrát denně se modlit, dodržovat půst v měsíci ramadánu, dávat almužnu a alespoň jednou v životě vykonat pouť do Mekky.

Tato kniha se zabývá také například náboženskými motivy v mongolských ornamentech. V mongolském lidovém umění zaujímá ornament velmi důležitou roli a můžeme se s ním setkat téměř všude. Mongolská ornamentika je velmi zajímavá svými tvary a vyznačuje se bohatstvím symboliky a barevností své kompozice. Podle lidových tradic měl ornament magický význam. Mongolské ornamenty se dělí na zoomorfní, geometrické, rostlinné a teratologické, které zobrazovali živelné síly přírody. Nejznámější jsou ornamenty geometrické. Z hlediska vývoje mongolského ornamentu rozlišujeme dvě období – předbuddhistické a buddhistické. Do první kategorie patří například svastika chas tamga, kultovní znamení v podobě obráceného hákového kříže, které je zobrazováno na řadě uměleckých předmětů. V tibetském předbuddhistickém náboženství znamená svastika mystický kříž, který vznikl původně ze slunečního disku a byl spojen se solárním kultem. Ornamenty s buddhistickými motivy v mongolském umění tvoří zvláštní skupinu a vyskytují se hlavně v buddhistickém umění. Nejuznávanějším buddhistickým motivem v mongolském dekorativním umění je očir, neboli vadžra – hromoklín (symbol moci a osvícení). Spolu s dalšími motivy (ryby, buben, lastura…) se vyskytuje na různých kožených a dřevěných předmětech, na výšivkách nebo na hedvábí. Tyto symboly jsou také často zobrazovány na šperkách, skříňkách a různých drobných předmětech. V dnešním Mongolsku je vadžra používána jako dekor s magickým významem při výrobě šperků a prstenů. Na předmětech denní potřeby se často vyskytuje motiv lotosového květu – symbol čistoty Buddhova učení. Čínské symboly pronikly do Mongolska především prostřednictvím buddhistického učení. Symboly jin a jang vytvářejí rovnováhu ve vesmíru a znamenají spojení dvou protikladů – světlého a tmavého, mužského a ženského prvku. Tento symbol, složený ze dvou k sobě stočených ryb, se stal součástí mongolského státního znaku sojombo. Každý prvek tohoto znaku má svůj hluboký význam. Znak sojombo se stal přesvědčivým symbolem nezávislosti a svobody mongolského národa.

V neposlední řadě bych se chtěla zmínit například o kapitolách Zahrada jako obraz muslimského ráje nebo Manuův zákoník rodina a moderní hindská próza. Tuto knihu bych velice doporučila a myslím si, že by při studiu asijských náboženství mohla být velikým přínosem.

NÁBOŽENSKÉ MOTIVY V ASIJSKÉM UMĚNÍ,
VYDALA ČESKÁ ORIENTALISTICKÁ SPOLEČNOST, 1999

Erika Mondlová

ANOTACE

http://www.buddhismus.eu/?lang=en

Toto je další stránka která se zabývá buddhismem. Je napsána v několika jazycích a myslím si, že poskytuje mnoho informací o tomto náboženství. Dozvíme se o některých buddhistických pojmech a také o jeho historických kořenech. Jsou zde popsány základní myšlenky buddhismu jako Osvobození od utrpení, Osobní zkušenost, Iluzornost „já“, a Cesta k osvícení. Také jsou na stránce krátce popsáni někteří buddhističtí představitelé a historie šíření buddhismu do světa. Je tu také několik externích odkazů. Stránku jsem zařadila do cizojazyčných, ačkoli si ji lze prohlédnout i v českém jazyce, protože si myslím, že je dobře sestavena a mohla by být jistě užitečná. Navíc v různých jazycích se neopakuje totéž, ale naopak jsou zde popsány různé informace podle toho k jaké zemi se vztahují. Například v angličtině zde naleznete navíc i něco o buddhistických textech a symbolech a také o rozdílech v buddhismu podle různých míst světa, ve kterých je vyznáván. Dokonce si myslím, že v anglickém jazyce tato stránka poskytuje o mnoho více informací, než když si ji přečtete pouze česky. Vlastně je to zcela nesrovnatelné protože každý text je sestaven jiným způsobem a obsahuje jiná fakta.

http://www.buddhanet.net/

Další stránka, tentokrát celá v angličtině, na které naleznete mnoho informací o buddhismu. Myslím si, že poskytuje mnoho užitečných informací a navíc je k dispozici i mapa stránky podle níž se lze lépe zorientovat. Stránka také poskytuje i různé informace o buddhistických střediscích po celém světě, které jsou doplněny i o barevné mapy, pro lepší orientaci. Velmi mne zaujalo, že stránka obsahuje i multimédia s ukázkami různých buddhistických textů či písní. Celkově se mi tento odkaz velice líbí a myslím si že poskytuje komplexní informace nejen o buddhismu a jeho historii, ale také různé další zajímavé věci které jistě stojí za to prozkoumat. Součástí je také guest book, kam mohou lidé případně psát své ohlasy, dotazy či kritická upozornění. Narazila jsem i na odkaz, kde si lze objednat CD s buddhistickým učením. Myslím si, že opravdu stojí za to se na tuto stránku podívat.

Erika Mondlová

ANOTACE

http://www.buddhismus.cz/

Tato internetová stránka se zabývá východním náboženstvím, které se nazývá buddhismus. Dozvíte se zde základní pojmy, které se k buddhismu vztahují, a také o princovi jménem Siddhártha Gautama, původci celého tohoto učení. Je zde popsáno, co všechno musel vytrpět, než dosáhl svého cíle a došel k nalezení duševní rovnováhy a stal se z něho Buddha. Dále zde naleznete několik textů, které vám osvětlí některé pojmy a události spjaté s buddhismem. Jako příklad uvedu „Šíření buddhismu v Tibetu“, „Meditační pozice“ nebo také krátký popis toho, „Jak se věnovat buddhismu“. Je zde také seznam některých učitelů, kteří se zasloužili o šíření tohoto náboženství. Tato stránka nabízí také některé aktuality informující o současném dění kolem tématu buddhismus. Také zde naleznete rozsáhlý seznam odkazů na další webové stránky, což může pomoci k utvoření uceleného názoru na některá východní náboženství. Každý odkaz je stručně popsán, a to velice usnadňuje vyhledávání. Myslím si, že tato stránka je velice přínosná, protože stručně a jasně popisuje základní pojmy vztahující se k buddhismu, a také díky tomu, že pohyb na této stránce je velice příjemný, vše je logicky uspořádáno a odkazy na sebe systematicky navazují. Všem, které buddhismus zaujal, bych tuto stránku velice doporučila.

http://dejepis.info/?t=13

Ačkoliv se tato stránka nezabývá přímo jen buddhismem, myslím si, že je zde velmi dobře popsána jeho historie, základní principy i jeho druhy. Stránka je celkově zaměřena na dějiny jakéhokoli druhu a také poskytuje informace i o ostatních východních náboženstvích. Myslím si že by mohla být pro čtenáře velmi užitečná.

Erika Mondlová

SLOVNÍKOVÁ HESLA

DHARMA

Dharma znamená v překladu způsob bytí (sanskrt: dhri). Pojem Dharma původně vyjadřoval právo, zákon a řád. V jiné rovině představuje dharma mravní předpisy, pravidla, zákazy a povinnosti. V množném čísle se tohoto pojmu užívalo v nejstarší buddhistické filosofii pro věci nebo základní složky světa jevů, jak jsou vnímány myslí. V těchto složkách se jeví dharma (v původním smyslu) jako přírodní a světový zákon o věčném vznikání a zanikání. Dharma je termín, který se používá ve dvou významech: Dharma ve významu nauka a dharma ve významu jevů.

Dharma představuje cestu k universální pravdě a universální pravdu samotnou. Pojem dharma se používá ve všech indických náboženstvích (tj. hinduismus, buddhismus a džinismus). Ve své nejstarší podobě můžeme dharmu najít ve Védách. Jednotná definice pro dharmu neexistuje, protože má za sebou dlouhý historický vývoj a je jí přisuzováno obrovské množství významů.

V buddhismu se pojem Dharma překládá jako „Způsob, jak věci existují“ a označují všech 84 000 Buddhovo nauk. Buddha v analýze člověka rozlišuje pět skupin dharm: tělo, pociťování, vnímání, volní činost a vědomí.

Nejčastěji se dharma/dharmy překládá jako jevy nesoucí skutečnost – přeneseně atomy. Dharmy jsou skutečnosti, které při analytickém pozorování světa jevů již nejsou dále rozložitelné. Živé bytosti, jejichž funkce jako tělo, vnímání a cítění jsou rozdílné, nejsou proto dharmy. Ani složené věci z přírody a lidské produkce nejsou dharmy, nýbrž výsledky spolupůsobení různých dharm. Jen to, co nelze odvodit z něčeho jiného, se nazývá dharma.

Použité zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dharma

http://www.buddhismus.cz/dharma.html

___________________________

NIRVÁNA

Původně je to označení pro vyhasnutí ohně. Pro Buddhu je nirvána označení pro osvobození, a lze k němu dojít ušlechtilou osmidílnou cestou. Základní učení Buddhovo lze shrnout do "čtyř vznešených pravd," jak je nazývají buddhisté: Za prvé, že lidský život je vnitřně nešťastný;
za druhé, že příčinou tohoto neštěstí je lidské sobectví a touha; za třetí, že sobectví a touha jednotlivce se dají ukončit – tj. stav dosažení konečného cíle, kdy jsou všechny touhy a žádostivosti potlačeny. Za čtvrté, že metoda úniku od sobeckosti a touhy, nazývaná "osmerou cestou," je tato: správné názory, správná myšlenka, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná dbalost a správná meditace.

Nirvána znamená osvobození od Samsáry = pouta, o čemž vypovídá třetí ze čtyř ušlechtilých pravd. Nirvána může představovat nižší stupeň, ve kterém není žádná strast, a může také znamenat nejvyšší stupeň zvaný buddhovství. Toto je stupeň nejvyššího probuzení, naprostého a bezvýhradného, bez jakéhokoli morálního nebo duševního poskvrnění. Člověk dosáhne vysvobození (nirvány) pouze tím, že pozná své tělo, dýchání, cítění a myšlení jako samy o sobě neexistující jevy nebo produkty takových jevů.

Použíté zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Nirv%C3%A1na_%28buddhismus%29

http://www.buddhismus.cz/nirvana.html

http://www.fiftyfifty.cz/spolecensky-magazin/2090896/Buddha-a-prvni-nirvana.php

Erika Mondlová