ESEJ

Pod pojmem hinduismus se mi vybaví hlavně mapa a na mapě nejvíce zvýrazněné místo - Indie. Indie je jedna z mála zemí, kde patří hinduismus mezi hlavní náboženství. Mimo Indie je to i Bangladéš, Srí Lanka, Nepál a Pákistán. Ale zemí číslo jedna zůstává Indie.

Vlastně ani tak nejde o náboženství. Pod pojmem hinduismus se totiž skrývá více věcí. Je to souborné označení celého komplexu náboženských a filosofických tradic, praktik a zvyklostí. Přesto je všude nazýván náboženstvím, i já se tedy budu držet tohoto označení.

První zmínky jsou z let kolem 3 tisíciletí př.n.l.,a le to se ještě nejednalo přímo o náboženství. Nejprve se začala společnost diferencovat na brahmány = kněží, kšátrii = úředníci, vajšové = řemeslníci a šúdrové = nejchudší vrstva. Až po tomto rozdělení se začalo formovat samo náboženství, kolem 2.tisíciletí př.n.l.

Na počátku byly dvě odlišné vlny - první se opírala o védy a druhá o upanišady.

Pro každé náboženství jsou důležité základy a východiska, proto bych se krátce zmínila o každé vlně.

Starší tradice - z let 1500-1000př.n.l. - se opírá o posvátné knihy védy, což je soubor literárních památek - básně, zpěvy a mýty - které ukazují staroindický život. Hlavní podstatou je nábožensky laděný obsah, který nám dává obraz náboženství starých Indů. Dočte me z nich, že uctívali dva bohy Agnu a Indra. Védské náboženství je ryze pozemské a nástrojem boha je oběť člověka. Jsou zde položeny filosofické základy hinduismu.

Mladší vlna, která přišla po védách, má za základ také literární, náboženské texty. Upanišady obsahují také komentáře k védám. Stejně jako předtím obsahují dva symbolické bohy - Šiva a Višnu. Problémy řeší tzv. přesahovým způsobem. Postata je v tom, že uznávají dva bohy - prvním je Brahma - ten existuje mimo tento svět a mimo člověka. Druhým je Atmán, který je uvnitř každého člověka. Můžeme říci, že na svou dobu to byl počin velmi pokrokový a vyrovnával se současným moderním náboženstvím.

Toto byly dva důležité vývojové stupně hinduismu. Důležitým zlomem v Indii se stalo 3. stol. př.n.l., kdy začal být hinduismus zatlačován buddhismem. Není se čemu divit, byl filosoficky plodnější a hlavně lépe se uplatňoval v politice a sociální situaci. Díky tomuto útlaku mohl filosof Šankara přispět k oživení hinduistické tradice. Kolem roku 800 n.l. přepracoval jeden z klasických směrů hinduismu a učinil z něj hlavní proud hinduismu. Hlavní roli hrála božská trojice, tzv. Trimúrti - Brahma, Višnu a Šiva. Tito bohové představují tři monoteistické směry hinduismu a koncept cyklických změn ve vesmíru. Bohové jsou si navzájem rovni, protože představují jednu svrchovanou božskou bytost, která tvoří, řídí a ničí vesmíry.

Jedním z monoteistického směru moderního hinduismus je brahmanismus, podle uctívání boha Brahma. Původně to byla ještě předforma hinduismu. V té době byly sepsány bráhmany a upanišady, společnost se rozdělila na kasty a byla vypracována obětní věda. V tomto období se už nevracelo k védám a jejich představám o bozích. Začalo se praktikovat nové vědecko-filosofické řešení problémů. Nejprve se hledal nositel všeho živého, přes různé teorie se dostalo k tomu, že nositel je vždy jiný prvek - voda, oheň apod. Ústředními pojmy se staly Bráhman a Átman. Bráhman, proniká a nosí celý vesmír, se projevuje ve svatých spisech - tzv. bráhmanech, které mají za opatrovníky kněží nebo bráhmany (lidé, kteří znají bráhmany-knihy). Brahma bylo povýšeno na nejvyšší princip. Stoupenci tohoto směru dále vyvinuli učení o reinkarnaci a o karmanu.

Dalším směrem se stal višnuismus a uctívání boha Višnu jako nejvyššího kosmického principu. Vznik tohoto kultu se datuje do dob, kdy vznikly eposy - Mahábharáta a Rámájana. V té době byl za boha Višnu považován i panovník Indie, byl nazýván „nejvyšším stoupencem Višnua“. Bůh Višnu měl i své avatáry, bytost do které se vtělil při své reinkarnaci, mezi nejhlavnější patří Kršna a Ráma (obě formy vytvořily ve višnuismu vlastní kulty). Višnuisté vyznačují kult bhakti, neboli dokonalého odevzdání se bohu.

Posledním ze tří směrů je šivaismus. Vznikl pravděpodobně současně s višnuismem. Už podle názvu je jasné, kterého boha uctívají - Šivu jako stvořitele a udržovatele vesmíru. Příslušníci šivaismu jsou důraznými protivníky buddhismu. Filosofové Kumárila a Šankara dokonce jezdili po celé Indii a snažili se získat krále a knížata na svou stranu, tedy proti buddhismu. V období mezi 9. a 10.století se vyvinuly 4 šivaistické sekty, každá měla svou písemnou tradici a oblast působení. Všechny jeho sekty jsou teistické - připouštějí osobního boha a zároveň monistické - božství považují za poslední realitu.

A nazpět k celému hinduismu. Náboženství je to dost složité, nejen v rozdělení na různé směry, ale i na pochopení celé víry. Myslím si, že kdo se do tohoto náboženství nenarodí nemá moc velké šance na pochopení a na to aby se mu zcela oddal. Ale na druhou stranu existují i mírnější formy hinduismu, které se šíří po světě. Jsou lehčí a nemají tolik striktních pravidel. Jsem ateista a je pro mě složité pochopit jakékoliv náboženství, nejen východní, ale třeba i křesťanství nebo židovství. Nikdy jsem ani nepřemýšlela o tom, jestli existuje něco víc než je člověk. Pokud někdo věří v jakéhokoliv boha a vyznává jakékoli náboženství, je to povětšinou jen jeho svobodná volba, proto za to nikoho ani neodsuzuji a nesoudím.

Radka Žaludová

SHRNUTÍ CIZOJAZYČNÉHO ČLÁNKU

Článek o sekularismu v Indii, byl napsán jako zvláštní příloha v časopise Religion in the News. Byl sice publikován už roku 2006, ale myslím si, že to mu na aktuálnosti neubírá.

A o čem vlastně je?

Začnu tím, co v článku není a to je vysvětlení pojmu sekularismus. Lidé pohybující se v oblasti náboženství toto slovo jistě znají, ale pro nás laiky a ateisty nemusí být jeho význam známý. Sekularismus je odvozen od slova sekularizace, což je zesvětštění, neboli potlačování vlivu náboženství. Konkrétně se jedná buď o vyvlastňování majetku církve nebo postupné mizení náboženství a jeho vlivu z veřejného prostoru - tzn.ztráta politického vlivu a pokles věřících ve společnosti.

Článek nás informuje o důsledcích sekularismu a jeho významu. V Indii slovo sekularismus nebývá ale užíváno zcela přesně jako v zemích západních, tzn. ve smyslu ateismu. Indická filosofie, která má základy v hindských Písmech svatých - Upanishad, zakládá na úctě ke všem náboženstvím. Je to možné díky tomu,že nikdy tato země nebyla monoteistická. Už od přírody, ještě před příchodem křesťanství a islámu, je polyteistická.

Indie patří k zemím, kde přísné rozdělení do kast hraje velkou roli v záležitostech nejen sociálních, ale i kulturních a náboženských. Dokud platil lenní systém, nebyly zde žádné náboženské konflikty a neexistovala ani konkurence mezi jednotlivými náboženstvími.

V 19.století, po příchodu britské vlády se země změnila. Začaly se zviditelňovat rozdíly mezi Hindy a Muslimy. A pokud se dostali Muslimové k vládě, chovali se k Hindům jako tyrané.

V roce 1885 byl vytvořen Indický národní kongres, který měl přijmout sekularismus za základ listin, samozřejmě s ohledem na polyteistický charakter země. Indie nemohla směřovat k vytvoření tzv. Hind Rashtra (hindský stát), protože hinduismus nebylo jediné náboženství zastoupené v zemi. Před rokem 1947, kdy se Indie rozdělila, zde bylo asi 25% obyvatel Muslimů, další náboženství bylo zastoupeno jen menšinami - jednalo se o křesťanství, buddhismus, sikh apod. A dalším problémem se staly lidé nižší kasty, kteří nechtěli přijmout hinduismus a na protest přijali buddhismus.

Po rozdělení země zůstala většina Muslimů v Indii, proto vůdci jako Ghándí a Nehru upřednostňovali ponechat Indii světskou zemí, tedy že Indie nebude mít žádné náboženství. Lidé budou volní a mohou si vybrat víru jakou chtějí - podle narození nebo podle svého výběru. Indie zůstala politicky světská, ale její lid byl hluboce náboženský.

Indický sekularismus znamená rovnou úctu ke všem náboženstvím a kulturám a hlavně žádné zasahování náboženství do vládních záležitostí. Dále neexistuje diskriminace na základě kasty, víry, pohlaví nebo třídy. Stejně tak mají všichni občané stejné hlasovací právo, bez ohledu na pohlaví, víru nebo kastu.

I tak v Indii přetrvávají politické nátlaky a rozbroje, které se zaměřují na rozšíření rozdílů mezi jednotlivými náboženstvími.

Religion in the News, Winter 2006, Vol.8, No.3, by Asghar Ali Engineer

Radka Žaludová

RECENZE

JONN MUMFORD (Svámí Ánandakapila Sarasvatí)

SMRT - KONEC, ANEBO POČÁTEK?

Samotný název knihy nám ukazuje, o co v ní jde. Smrt je konec života? Nebo je počátek něčeho nového? Kniha je o tom, jak správně nakládat s životem a tím zvládnout přechod ke smrti. Naučit by nás to měla správná hinduistická meditace, kterou si můžeme s knihou procvičit.

V úvodu knihy popisuje autor záměr vzniku této knihy - vyprovokovat a podnítit naše myšlení. Dále se zde zmiňuje o lidech, kteří jej ovlivnili. Druhá polovina úvodu popisuje, jak s knihou zacházet, abychom z ní měli užitek.

Kniha je rozdělena do 7 kapitol, každá z nich se zabývá něčím jiným a zároveň je rozdělena na několik podkapitol. Každá velká kapitola končí „Alchymickou laboratoří“, kde se dozvíme, jak nejlépe uplatnit získané poznatky. Za touto částí pak následují meditativní cvičení.

První kapitola - Smrt z mnoha pohledů. Kapitola zabývající se smrtí obecně, uvědomíme si, že se smrt netýká jen ostatních, ale i nás. Pomocí meditace o smrti, paralelně s písní Jima Morrisona, se dostáváme k jednomu z mnoha významu smrti.

Druhá kapitola - Jak smrt vidí medicína. Už název kapitoly napovídá, o co se zde jedná. Krátký přehled nám ukáže, jak byla smrt prokazována v 19.a počátkem 20.století. Později, až dodnes, se začala smrt dělit na klinickou a biologickou.

Třetí kapitola - Smrt a vědomí. Tato kapitola je trochu obsáhlejší než dvě předešlé. Nejprve jsme seznámeni s člověkem, jak jej vidí na Západě a jak na Východě. Západ považuje člověka za tělo, které ovládá mysl. Proti tomu Východ zastává zcela opačné stanovisko - je mysl, která se zmocnila těla. Proto věří, že vědomí přežívá smrt. Autor se na celou věc dívá z pohledu vědeckého. A pokládá si otázku - Jaké znaky a charakteristiky určují, že je něco živé? A nakonec je zde i trochu biologie - mozek, jeho rozdělení a jaká část má jakou funkci.

Čtvrtá kapitola - Je člověk tělo, nebo mozek?. Navazuje na předchozí kapitolu, protože se zde podrobněji rozebírá - Čím je člověk? Má pravdu východní filosofie nebo západní věda? V této kapitole autor vypravuje 6 příhod, které se staly a které více souhlasí s Východem.

Pátá kapitola - Pět těl. Podle hinduismu se jednotlivé bytosti skládají z několika těl. Každé má svůj vztah k dalším a je samo o sobě nějak specifické. Pokud člověk zemře pak to znamená, že se postupně jedno tělo odděluje od druhého, proto je možné, že kolem umírajícího mohou být vidět světýlka, aury a jiné světelné úkazy.

Šestá kapitola - Možnosti při smrti. Existuje několik možností, které se mohou stát, když člověk umírá:

připoutání k zemi

posedlost

uvěznění v astrálním těle

přehrávání okamžiků

reinkarnace

svoboda

Tyto možnosti jsou v této kapitole rozebrány a je popsáno, jak k nim dochází, jaké tělo je za ně zodpovědné a k některým je připojen i krátký příběh.

Sedmá kapitola - Život a smrt: dvě strany jedné mince. Poslední kapitola. Dává souhrn předešlých kapitol. Je zde napsáno zajímavé heslo - Jak v životě, tak ve smrti. Znamená to, že jak se chováme v životě, tak bude vypadat i naše smrt. Hlavní vlastností, kterou bychom měli mít je víra - víra v cokoliv, protože pokud v něco budeme věřit, tak se tak opravdu stane.

Za poslední kapitolou jsou napsány ještě dva dodatky. Oba se týkají Teosofické společnosti v Austrálii - v prvním jsou citáty různých významných lidí a ve druhém je přímo o Teosofické společnosti. Další částí knihy je, pro pochopení některých pojmů velmi důležitý, slovník a hned za ním rejstřík a obsah celé knihy.

Při pročítáni knihy je zřejmé, že autor věří v něco po smrti a že je velmi ovlivněn hinduismem. Ale na druhou stranu nijak násilně ho čtenáři nevnucuje, spíše se ho snaží přesvědčit různými pravdivými příběhy, které vkládá mezi své poznatky. Jak sám autor napsal každá kapitola je rozvržena tak, aby její pochopení a procvičení zabralo asi týden. Tedy po 7 týdnech bychom měli správně chápat úlohu života a smrti a také se naučit správné hinduistické meditační technice.

MUMFORD JONN (Svámí Ánandakapila Sarasvatí). SMRT - KONEC, ANEBO POČÁTEK?. 1.vyd., Praha: Ivo Železný, 1999. 129s. ISBN 80-240-1094-1

Radka Žaludová

ANOTACE

Internetová stránka http://www.krishna.ch/ informuje o hinduistickém hnutí Krishna ve Švýcarsku, ve městě Curych. Popisuje se zde celkem podrobně, co stálo za vznikem jejich svatyně, jejich cíle, zásady a také jaké existují falešné pověry, které zde vyvracejí. Kromě toho pod položkou Lektüre nalezneme několik podkapitol týkající se základních a pokročilejších textů a čtení, svatých míst, velkého Vaišnavi, křížového výslechu a glosáře. Texty se mohou buď objednat přímo u tohoto hnutí nebo jsou volně k nahlédnutí na těchto stránkách.

Samozřejmě zde nechybí ani novinky z dané oblasti, jako kdy a kde se konají jaké semináře a festivaly, novinky ze světa hudby a knih apod. Některé písně a knihy je možné zde i zdarma stáhnout. Popřípadě pod položkou Shop, která nás přesměruje na adresu http://sa-ve.ch/, si je koupit.

Pokud sem zavítá již znalý člen hnutí Krishna pak mu přijde vhod položka Suchen, kde si jednoduše zadá, co by chtěl na této stránce vyhledat.

Od každé položky se pak dá přejít na několik článků související s danou tematikou přes seznam v levém sloupci.

Stránky jsou jen v německém jazyce. Jedinou výjimku tvoří formulář, kde mohou lidé psát své dotazy. Ten je možné zobrazit ještě v anglickém, francouzském nebo italském jazyce.

Radka Žaludová

ANOTACE

Dostaneme-li se na internetové stránky www.yogabindu.info, hned na úvod nás uvítá příjemný obrázek, ze kterého je zřejmé, jaký je hlavní záměr cvičení jóga bindu. Jóga bindu je jedna z mnoha technik jógy, která je zaměřena na čakru bindu. Stránka je propagací nejen tohoto cvičení, ale celého centra s tímto zaměřením se sídlem v historickém centru Barcelony. Mimoto se zde pořádají i různá sezení a diskuze.

A co je tím hlavním záměrem? Zakladatelky centra to ukryly v menu pod položkou el centro – Jsme silně přesvědčeni, že jóga je klíčem k dlouhému a pozitivně laděnému životu lidí....dále se zmiňují o tom, že není správné jógu oddělovat od ostatních praktik, jako je tanec, Tai Chi, Taekwondo, Pilates, Chi Kung, protože i ony mohou pomoci k rozvoji naší existence.

V menu si můžeme vybrat i jiné položky. Mezi ty nejdůležitější patří:

- donde estamos - odtud se dozvíme, kde se nachází jejich škola a jak se tam dostaneme

- nuestras clases - jsou zde popsána všechna cvičení, která se praktikují ve škole a je k nim dodáno i jak jsou fyzicky či psychicky těžká, popř. pro koho jsou vhodná

- terapias holisticas - nachází se zde velmi stručný přehled terapií, včetně terapeutů; k tomu se váže i formación de terapeutas - kde je napsáno o možnosti získání diplomu z tradičních masážních technik Thajska ve třech různých úrovních, co je třeba pro každou z nich udělat a znát a také termíny zkoušek

- horarios, precios - pro někoho nepodstatný, pro jiné velmi nutný rozvrh jednotlivých cvičení a ceny

Méně důležité, o to více zajímavé a užitečné ze strany centra Yoga Bindu jsou informace pod položkami:

- atención al público - což je nabídka konzultací s cvičiteli a terapeuty

- principiantes - informace pro začátečníky

- clases particulares; empresas - jedná se o speciální hodiny - soukromé, pro zamilované a pro podniky, které mají svůj rozvrh i ceny

- actividades gratuitas - zdarma nejen cvičení, ale i různá sezení a konference

Od učitelů a terapeutů je velmi pozitivní a milé, že se zde z krátkých článků můžeme o nich něco dozvědět. Nejen to jakou cestou se dostali k józe, ale i to jaké varianty cvičení preferují nebo kdo je jejich vzorem, mistrem. A nakonec nechybí ani kalendář pořádaných akcí - opět včetně ceníku, fotogalerie, nabídka na pronájem sálu, kontakty a významné odkazy na podobné weby.

Radka Žaludová

SHRNUTÍ ČLÁNKU

NÁBOŽENSTVÍ PŘEDHINDUISTICKÝCH DRÁVIDŮ

Článek s tímto tématem vyšel v časopise Religio, revue pro religionistiku, který vychází dvakrát ročně. Napsal ho Kamil Zvelebil na základě přednášky na Ústavu filosofie a religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v březnu roku 2000.

Celý článek se zabývá náboženstvím, které předcházelo hinduismu, zejména se zde rozebírá božstvo a dva mýty, s typickými rysy Drávidů. Nelze mluvit přímo o drávidském náboženství, jelikož o něm neexistují žádné důkazy. Lze jen s jistotou říci, že existoval drávidský jazyk a nějaké prvky civilizace a kultury drávidsky mluvících starých Tamilů, které mají náboženský charakter. S jistotou lze říci i to, že se nejednalo o jev panindický.

Díky nejstarším textům v tamilštině z prvních staletí před a po našem letopočtu, můžeme spolehlivě dosvědčit dějiny drávidsky mluvících národů od období krále Ašóky (272-232 př.n.l.). Nejedná se o náboženské texty, ale o heroické a milostné básně, v nichž jsou patrny ještě starší mýty a kulty, které lze označit za drávidské. Od 4.stol.př.n.l. proběhl v celé oblasti Indie proces „sanskrtizace“ a neunikl mu ani jih Indie, kde se soustřeďovala většina drávidsky mluvících národů.

Pro správné pochopení drávidských rysů je nutné vysvětlit pojmy „velká tradice“ a „malá tradice“. Tzv. „velká tradice“ se opírá a spočívá na pravdivých tvrzeních, že Véda je śruti, tj. písmo zjevené a nepopiratelné; existuje znovuzrození, reinkarnace a absolutní princip, který je transcendentní a imanentní. Mohou existovat i místní „velké tradice“. Proti tomu „malá tradice“ je náboženský jev, který nepatří do definice „velké tradice“ a je systémem tzv.primitivních kmenů.

Na základě starých tamilských textů lze definovat určité koncepty, pojmy, jevy a rysy patřící výhradně drávidským národům.

Konkrétně, zřejmě nejstarším a nejrozšířenějším rysem je kult bohyň - matek (ammá) spojený s plodností, bohatou úrodou a zdravím,popř.nemocemi. Jde o představu ženského božstva raně neolitické společnosti. Dnes je tento kult zastoupen jednotlivými bohyněmi se specifickými funkcemi (Kāliyamma, Peddamma, Mariyamma, atd.)

Další dosvědčený jev je představa čtyř velkých ochranných božstev, spojený s tamilskými ekotypy. Bůh Ceyōn a bůh Vēlan vládnou oblasti hor. Vēlan, který se později ztotožnil s nejtypičtějším tamilským bohem Muruganem, byl patrně i nemocnějším mužským bohem Drávidů - měl představovat mužnost, mládí, plodivou sílu a bojovnost. Oblast lesů a pastvin byla pod vládou boha Mājōna později identifikovaného s Krsnou. Území v deltách řek, oblasti zavodňovaných polí vládne kō neboli kōn (jeho jméno značí král, vládce), tento kult beze stopy zanikl. A na konec Katālan vládce moří, který se zachoval v podobě bohyně Kērale. V pozdějších dobách se ke čtyřem božstvům připojuje ještě válečná bohyně Korravai, které náleží neobydlené území a pustiny.

Třetím dokladem předárijské drávidské mytologie je představa o existenci nebezpečné, ale blahodárné prasíly ananku, personifikované jako denomn Cūran. Ananku se nachází na všech nebezpečných místech - vrcholky hor, jeskyně, průsmyky apod. Ve středověku došlo k personifikaci a z prasíly se stal ženský démon - mladá kráska vraždící mladé muže. Nakonec se za ananku považovalo každé nižší božstvo démonického charakteru. Depersonifikací a abstrakcí v moderní době se objevil výraz tamilananku - bohyně tamilského jazyka - jako ztělesnění kultury Tamilů.

Vlastní mýty lze dělit na dvě velké skupiny - mýty odvozené ze severní, sanskrtské Velké tradice a mýty mimobrahmanského, tedy patrně drávidského původu.

Druhá skupina je zastoupena dvěma mýty:

První je o zápase boha Murugana s démonem děsu Cūranem, na kterého si stěžují obyvatelé jihu. Murugan ho tedy v zápase zabije, ale jelikož je Cūran nesmrtelný obě jeho poloviny těla oživnou - v podobě páva a kohouta - a nadále slouží Muruganovi jako jízdní zvíře a jako prapor.

Druhy mýtus je milostné vyprávění o lásce Murugana a Valli. Murugan se snaží získat si lásku Valli, která mu dlouho odolává. Když si ji získá, chce svolení k svatbě od jejích rodičů, kteří jsou proti jejich vztahu. Nakonec svolí a Murugan se ožení s Valli, jako svou druhou manželkou. V tomto příběhu se ukazují typické rysy drávidské tradice - Valli, jako nalezené dítě, její temná pleť, hlídání pole mladou dívkou a hlavně předmanželská láska a sexuální vztah milenců, jejich útěk a nakonec i svatba. Všechny tyto motivy se opakují v starotamilské milostné poezii.

Zvelebil, K.; Náboženství předhinduistických Drávidů; Religio, revue pro religionistiku; 2000, roč. VIII, č.2, str.183 - 189

Radka Žaludová

ANOTACE

Internetová stránka http://www.rasabihari.com/ se věnuje hinduistickému tanci chrámových obřadů Bharata Natyam a jeho profesionální tanečnici českého původu Rásabihárí Dásí.
Tanec je popsán od vývoje, lze se dozvědět, co mu předcházelo, co znamená a jaký by měl mít přínos pro tanečníka nebo popř. i pro diváka. Analogický k tomuto článku je ten o Rásabihárí Dásí, v němž píše o svém životě, jak se dostala k hinduismu a k tanci, co jí přináší a také jaká dostala ocenění. Nechybí ani zmínka o jejím tanečním guru.
Kromě článků o samotném tanci a jeho tanečnici, jsou zde prezentovány i fotografie a videa z různých akcí a seznam vystoupení, kde bude Rásabihárí Dásí tancovat.

______________________________________

„Kumbha mela je největší duchovní festival na světě...“ Koná se jednou za 4 roky a to na pravidelně se střídajících posvátných místech - Prayágu, Haridváru, Udžainu a Násiku. Každá dvanáctá Kumbha mela se potom nazývá Mahá Kumbha mela a každých 144 let se oslavuje ještě jako větší Mahá-Mahá Kumbha mela. Poslední největší Mahá-Mahá Kumbha mela se konala roku 2001 v Prayágu na soutoku tří posvátných řek - Gangy, Jamuny a Sarasvatí.
Internetová stránka http://www.kumbhamela.xf.cz/home.php se nezabývá jen tímto posledním velkým festivalem. Cílem je seznámit laickou veřejnost s hinduistickým festivalem Kumbha mela.
Pod záložkami lze najít příběh, který vysvětluje proč a za jakým účelem vznikla tato slavnost, proč se koná zrovna tady, článek o historii, informace k organizaci (nebo spíše neorganizaci), fakta o posvátných místech anebo texty veselých písní zpívajících se na festivalu. Celkovou představu o průběhu dokreslují fotky u jednotlivých článků.
Nechybí tu samozřejmě záložky s články o hinduismu, odkazy na zajímavé internetové stránky ani nástěnka, kam návštěvníci mohou psát vzkazy.

Radka Žaludová

SLOVNÍKOVÁ HESLA

TRIMÚRTI
= trojjednota (triáda) tří hinduistických bohů
Konceptu Trimúrti dal vzniknout indický básník Kálidásy v básni Kumárasambhava, která vznikla ve 4.-5. stol. Tito tři bohové udávají tři monoteistické směry pozdějšího hinduismu a koncept cyklických změn ve vesmíru. Jedná se o bohy: Brahmá jako stvořitel světa a vesmíru, Višnu jako udržovatel, Šiva jako ničitel. Bohové jsou si navzájem rovnocenní, protože v zásadě jsou zobrazením tří aspektů jedné božské moci - tvoření, trvání, zničení. V monoteistickém hinduismu pak všechny funkce božské moci přebírá jen jeden z těchto bohů. Ze všech tří má nejmenší kult bůh Brahmá (jako první tvořící bůh je lidem příliš vzdálený), zato Višnu i Šiva jsou nejuctívanějšími bohy hinduismu a jejich sekty patří k největším.
Klasicky je triáda v plastice zobrazováni takto - z jednoho krku vystupují tři hlavy, každá hledí jiným směrem - Brahmá se dívá doleva, Višnu se dívá dopředu a Šiva doprava. Známé kamenné vyobrazení se nachází v jedné jeskyni na ostrůvku Elefantě blízko Bombaje.
K této triádě existují i ženské protějšky. Saraswatí je Brahmova dcera (podle mýtu i manželka) a je uctívána jak bohyně literatury a umění. Manželka Višnua Lakšmí je bohyní štěstí a rozmnožení. Párvatí, manželka Šivy, ztělesňuje jeho moc a sílu.


použité zdroje:
http://www.svetmysli.net
http://www.studentske.sk/web.php?sk=Hinduizmus.htm&pred=ostatne
http://winny.borec.cz/Hinduismus.ppt
http://www.iencyklopedie.cz/trimurti/
http://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=zaklady_6_1
__________________________________

KARMANOVÝ ZÁKON (KARMA)
= zákon příčin a jejich důsledků na znovuzrození
Karmanový zákon vychází ze slova „karma“, které pochází ze sanskrtu a znamená „čin“,“příčina“ nebo „účinek“, popř. celkový souhrn dobrých i zlých činů a jejich následků.
Tato teorie vychází z představy, že duše je nesmrtelná a prochází koloběhem znovuzrození, tzv. reinkarnací. Karmanový zákon určuje způsob znovuzrození - dobré skutky jsou oplaceny dobrými existenčními podmínkami v příštím životě a naopak špatné činy mají za následek špatné podmínky pro další život. (Tzn.čím lepší skutky v životě člověk konal, tím lepší bude jeho nový život.) Neplatí zde pravidlo o vzájemném rušení špatných a dobrých skutků. Důležité je, že karmické vlivy nejsou vytvářeny jen vykonanými skutky,ale i záměry, myšlenkami, vášněmi, zálibami a vztahy. Některé vlivy mohou začít působit až za několik let.
Karmanový zákon je všeobecný a platný pro celý vesmír - nejen pro lidi. Tento řád je příčina samopohybu světa, tzn.skutečnost není řízena, ale řídí se sama podle karmanového zákonu. Jeden ze základních nástrojů, který uvádí zákon karmanu do pohybu je životní touha, zájem apod.

použité zdroje:
http://www.jakyje.net/jinanab.htm
http://www.hinduismus.cz/chns/
http://www.zdravi4u.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2008012802
http://wiki.hippy.cz/encyklopedie:karma
http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=43553
http://www.kpufo.cz/oblasti/fil/fieti.htm

Radka Žaludová