NÁBOŽENSTVÍ PŘEDHINDUISTICKÝCH DRÁVIDŮ
Článek s tímto tématem vyšel v časopise Religio, revue pro religionistiku, který vychází dvakrát ročně. Napsal ho Kamil Zvelebil na základě přednášky na Ústavu filosofie a religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v březnu roku 2000.
Celý článek se zabývá náboženstvím, které předcházelo hinduismu, zejména se zde rozebírá božstvo a dva mýty, s typickými rysy Drávidů. Nelze mluvit přímo o drávidském náboženství, jelikož o něm neexistují žádné důkazy. Lze jen s jistotou říci, že existoval drávidský jazyk a nějaké prvky civilizace a kultury drávidsky mluvících starých Tamilů, které mají náboženský charakter. S jistotou lze říci i to, že se nejednalo o jev panindický.
Díky nejstarším textům v tamilštině z prvních staletí před a po našem letopočtu, můžeme spolehlivě dosvědčit dějiny drávidsky mluvících národů od období krále Ašóky (272-232 př.n.l.). Nejedná se o náboženské texty, ale o heroické a milostné básně, v nichž jsou patrny ještě starší mýty a kulty, které lze označit za drávidské. Od 4.stol.př.n.l. proběhl v celé oblasti Indie proces „sanskrtizace“ a neunikl mu ani jih Indie, kde se soustřeďovala většina drávidsky mluvících národů.
Pro správné pochopení drávidských rysů je nutné vysvětlit pojmy „velká tradice“ a „malá tradice“. Tzv. „velká tradice“ se opírá a spočívá na pravdivých tvrzeních, že Véda je śruti, tj. písmo zjevené a nepopiratelné; existuje znovuzrození, reinkarnace a absolutní princip, který je transcendentní a imanentní. Mohou existovat i místní „velké tradice“. Proti tomu „malá tradice“ je náboženský jev, který nepatří do definice „velké tradice“ a je systémem tzv.primitivních kmenů.
Na základě starých tamilských textů lze definovat určité koncepty, pojmy, jevy a rysy patřící výhradně drávidským národům.
Konkrétně, zřejmě nejstarším a nejrozšířenějším rysem je kult bohyň - matek (ammá) spojený s plodností, bohatou úrodou a zdravím,popř.nemocemi. Jde o představu ženského božstva raně neolitické společnosti. Dnes je tento kult zastoupen jednotlivými bohyněmi se specifickými funkcemi (Kāliyamma, Peddamma, Mariyamma, atd.)
Další dosvědčený jev je představa čtyř velkých ochranných božstev, spojený s tamilskými ekotypy. Bůh Ceyōn a bůh Vēlan vládnou oblasti hor. Vēlan, který se později ztotožnil s nejtypičtějším tamilským bohem Muruganem, byl patrně i nemocnějším mužským bohem Drávidů - měl představovat mužnost, mládí, plodivou sílu a bojovnost. Oblast lesů a pastvin byla pod vládou boha Mājōna později identifikovaného s Krsnou. Území v deltách řek, oblasti zavodňovaných polí vládne kō neboli kōn (jeho jméno značí král, vládce), tento kult beze stopy zanikl. A na konec Katālan vládce moří, který se zachoval v podobě bohyně Kērale. V pozdějších dobách se ke čtyřem božstvům připojuje ještě válečná bohyně Korravai, které náleží neobydlené území a pustiny.
Třetím dokladem předárijské drávidské mytologie je představa o existenci nebezpečné, ale blahodárné prasíly ananku, personifikované jako denomn Cūran. Ananku se nachází na všech nebezpečných místech - vrcholky hor, jeskyně, průsmyky apod. Ve středověku došlo k personifikaci a z prasíly se stal ženský démon - mladá kráska vraždící mladé muže. Nakonec se za ananku považovalo každé nižší božstvo démonického charakteru. Depersonifikací a abstrakcí v moderní době se objevil výraz tamilananku - bohyně tamilského jazyka - jako ztělesnění kultury Tamilů.
Vlastní mýty lze dělit na dvě velké skupiny - mýty odvozené ze severní, sanskrtské Velké tradice a mýty mimobrahmanského, tedy patrně drávidského původu.
Druhá skupina je zastoupena dvěma mýty:
První je o zápase boha Murugana s démonem děsu Cūranem, na kterého si stěžují obyvatelé jihu. Murugan ho tedy v zápase zabije, ale jelikož je Cūran nesmrtelný obě jeho poloviny těla oživnou - v podobě páva a kohouta - a nadále slouží Muruganovi jako jízdní zvíře a jako prapor.
Druhy mýtus je milostné vyprávění o lásce Murugana a Valli. Murugan se snaží získat si lásku Valli, která mu dlouho odolává. Když si ji získá, chce svolení k svatbě od jejích rodičů, kteří jsou proti jejich vztahu. Nakonec svolí a Murugan se ožení s Valli, jako svou druhou manželkou. V tomto příběhu se ukazují typické rysy drávidské tradice - Valli, jako nalezené dítě, její temná pleť, hlídání pole mladou dívkou a hlavně předmanželská láska a sexuální vztah milenců, jejich útěk a nakonec i svatba. Všechny tyto motivy se opakují v starotamilské milostné poezii.
Zvelebil, K.; Náboženství předhinduistických Drávidů; Religio, revue pro religionistiku; 2000, roč. VIII, č.2, str.183 - 189
